Je mi vlastne jedno jak to bylo. Spis se bojim toho co bude.
Co by bude? Bude jak bylo: Cast elementarnich castic, ktere byly pouzity na
tve zmitoznene bunky a ktere se budou vyskytovat pobliz mista (ve vhodne
vztazne soustave), kde tva telesna schranka spocine, se bude dal spinit doleva
a jejich zbyvajici cast doprava. Jinymi slovy, bude jim to uplne jedno.
Ja se proste zdraham uverit tomu, ze my a vsechno kolem nas vzniklo
jen tak nejak nahodou. V podstate me trochu desi ze jsme vlastne
omyl. Neco jako plisen co vyroste na chlebu, ktery necham moc dlouho v
igelitu.
Vis o tom, ze se zrejme bojis jen proto, ze jsi k tomu naprogramovan? Viz
http://macek.sandbox.cz/texty/od-katastrof-k-nehmotnym-infekcim/
Podstatou existence zivych tvoru je chranit sebe a tedy museji byt presvedceni
o tom, ze maji pravo na zivot. Jinak bychom vypadali jako sebevrazedne
komando. ;)
Celoplanetarni zivot muze skoncit v nekolika minutach, stejne jako kdyz
vyhodis z akvaria rybicku. Pro objekty meritek planet ci slunecnich soustav
jsme rybicka, kterou se jim vetsinu casu chce zivit/trpet nebo je jim
lhostejna.
To nijak nesnizuje moji lasku k mym bliznim nebo pocit sounalezitosti s lidmi.
Jednam podle sveho programu, ktery dokaze nakodovat treba opravdovou otcovskou
lasku. :) Pouze si uvedomuju, ze vsechno je relativni a moje postoje ci emoce
jsou zridkakdy dulezite mimo moji hlavu a zcela nedulezite v mocnejsich
oblastech mimo dosah lidstva.
T.
|
