Vazeny pane Jaroslave Foglare,
zprava o tom, ze jste nas navzdy opustil mne zasahla pri jidle a
sledovani televize. Zustal jsem zirat do skla obrazovky a po chvili zjistil,
ze mam na taliri otisky slz.
Vzpomnel jsem si totiz na vase dilo, ktere jsem hltal po strankach,
dokonce i pod perinou s baterkou (s zadnou jinou knizkou jsem to nedelal!)
jsem prozival s Rychlymi sipy jejich dobrodruzstvi a boj o Jezka. Neunavne
prosazovani cestneho jednani (mladych) lidi za vsech okolnosti mne dojimalo
a jiste ovlivnilo na cely zivot.
Mel jste to tezke, Jestrabe, nase stoleti vubec nepralo hezkym vztahum
mezi lidmi a proto Rychle sipy zustanou navzdy, skvele kreslene panem doktorem
Janem Fisherem, v prostredi predvalecneho Ceskoslovenska, ktere se mi pro ne
zda idealni a velice romanticke.
Co vic rict? Dalo by se toho napsat stranky, ale kdo mne chape, tak to
sam vi a nepotrebuje nic rikat. A kdo mne nechape a mysli si, nad cim to tu
placu, tomu to stejne nevysvetlim. Tak na zaver, DEKUJI vam za to, co jste
nam dal a doufam, ze budete tam odtud, kam jste odesel, posuzovat nase ciny
shovivave; verte, my lide se snazime.
Sbohem,
Vas
Vlada Macek
|
