Vcera jsem pospichal do prace, abych stihl obed v menze (proc jinak
pospichat do prace, ze?). Sel jsem docela pozde, a to jsem jeste jako hlupak
dvacet minut na bus, protoze jeden vynechal.
No ale kdyz jsem dorazil do jidelny, meli jeste vsechny tri jidla a tak
jsem si vybral spagety (doufam, pharooku, ze tohle ctes najedeny - jestli ne,
najez se predtim).
Mel jsem jeste dost sil, abych se usmal na kucharku, ktera mi to mela
sazet na talir a zertovne se ji zeptal, co ze to na ty spagety bude lit. Taky
se usmala, prohrabla omacku sberackou a rekla, ze to moc dobre, ze jsou to
same zampiony. Tu jsem projevil nelicenou radost a nastavil tac.
Podala mi pretekajici talir a toho skveleho dlabance bylo tolik, ze jsem
jen tak tak, z te jidelny nesel rovnou na toaletu!
Chci tim celym rict, ze jsem uz delsi dobu presvedceny (a tato prihoda to
potvrzuje), ze kdyz se na lidi usmejete a pronesete k nim vlidna slova, muzete
se dockat zazraku, daleko vetsich nez je plny talir skveleho jidla (protoze
mne v menze na rozdil od jinych chutna).
Vlastne by to slo rict jeste jinak, vidim smysl zivota ve stesti a
spokojenosti (ale alespon uchazejici hmotny dostatek je samozrejme i tady
zadouci). Chtel bych, aby na mne byli vsichni lide, ktere potkam, mili, aby
verili, ze jim muzu poskytnout to same, co mne tim davaji oni. A ze bych se
snazil!
Tedy se mejte a smejte se na okoli,
Tuttle
Ministry of Silly Walks
Department for foot lowering
|
