[ Verze s diakritikou: http://bbs.cvut.cz/~tuttle/fun/vidocq.html ]
Dva uryvky z Vidocqovych pameti, zkusenosti z prestupniho
vezeni na galeje v Brestu, Francie okolo roku 1795:
Za pobytu v Bicetru se veznum pouta snimala. K teto volnosti pristupovala
jeste hrozna uvolnenost mravu; kazdy tu daval bez ostychu pruchod svym
zlocinnym choutkam. Nove pribyli vezni z venkovskych sbernych stanic byli
bez milosti obirani o vsecko, co si s sebou prinesli, ba i o nejnutnejsi
sat, a ukradene veci se pred nimi prodavaly dale; neusel tomu ani ten,
kdo si na noc schovaval sve veci pod hlavu; v nejtvrdsim spanku ho
zatahali za nohy, a jakmile vyskocil, mel svou "podusku" pryc. Kdyz byl
nekdo oznacen jako praskac (bomzak), nebyl si jist zivotem a casto
podlehl ranam. Zadny zalarnik nikdy nezakrocil; udavaci meli jenom tu
vyhodu, ze byli zavirani do zvlastnich oddelenych mistnosti.
Touha po penezich byla nesmirna. Pripravovaly se tu zcela verejne podvody
a kradeze - postou. Rikalo se tomu "jeruzalemske dopisy". Bohatym
sedlakum nebo slechticum z blizkych i vzdalenejsich koncin byly rozeslany
dopisy (opisy stejneho zneni), v nichz se pisatel uvedl jako byvaly lokaj
markyze toho a toho, ktery mu pred utekem do ciziny rozkazal zakopat v
jistem lese obrovsky poklad zlata, draheho kameni a penez. Z ciziny se
pisatel vratil do Francie, aby ten poklad vyzdvihl, byl vsak temer u cile
zatcen jako kontrarevolucionar a nyni dli ve vezenske nemocnici v
Bicetru. Na radu sveho advokata prosi adresata, jejz zna z vypravovani
sveho pana, aby dal skrinku vykopat a cast pokladu pisateli poslal. Na
sto takovych dopisu doslo vzdy dvacet odpovedi s zadosti o oznaceni
mista. V novem dopise domnely lokaj vylozil adresatovi, ze za nepatrnou
castku zastavil osetrovateli svuj kufrik s dvojitym dnem, v nemz je
ulozen planek, a ze prosi, aby se mu nejak pomohlo. Dochazely spousty
penez, casto pres tisic franku, a byli duverivci, kteri si do Bicetru pro
plan prijeli; cmaranice, ktere si odnaseli, byly ovsem plodem nejpustsi
fantazie a odkazovaly na lesy z pohadek.
Zalarnici vedeli o vsem - vzdyt dopisovani zprostredkovavali - ale
privirali oci, protoze jim z prodeje lahudek a koralek a take z odmen za
mlcenlivost kynul zisk. Trpeli rovnez vyrobu a prodej "pamatek" ze slamy,
dreva a kosti, ano i padelani dvousous, jimiz byla Pariz jistou dobu
zaplavena. Krome teto verejne "zivnosti" kvetla jeste vyroba falesnych
pasu, pilek na prepilovani pout, vyroba paruk a jinych veci, jez se
ukladaly s pouzdricky ve strevech.
A ze i po strance pohlavni bujely tu jiste mravy, nemusim, doufam, ani
podotykat. Bylo dovoleno vsechno - krome uteku, nebot pripravoval
zalarniky o klid a casto o misto.
--------------------------------------------------------------------
Z galejniho dvora nas odvedli do velkeho dvora, kde nas "okovali". Zeleza
jsou tu ulozena v ohromne drevene bedne, odkud je vybiraji
"dozorci-kovari" (zvani tez profousove), bodri Auvergnane, kteri se jinak
zabyvaji drobnym obchodem, uhlirstvim nebo jsou nosici vody. Seradili nas
po dvou, podle velikosti, kazdou dvojici "skovali" nejprve sest stop
dlouhym retezem k sobe a pak k hlavnimu retezu o dvaceti sesti muzich,
jimz byly od te chvile vsecky pohyby spolecne. K hlavnimu retezu je kazdy
prikovan kravatou, nakrcnim paskem v podobe zelezneho trojuhelniku, ktery
se po jedne strane otvira zvlastnim svornikem a na druhe strane zavira
nytem; nytovani je tak nebezpecne, ze kazdy galejnik drzi jako beranek,
aby ho nezasahla rana kladivem do hlavy.
Eugene Francois Vidocq - PAMETI - Z galejnika policejnim nacelnikem
Z puvodniho francouzskeho vydani z let 1828 a 1830 vydalo nakl. Odeon, 1969
|
