Pokracovani predchoziho prispevku:
Cesta probiha nemennym zpusobem. Psum se kyvaji hlavy do rytmu,
ridic spokoje zrychluje na stodvacet mezi vesnicemi a ja s hlavou
naklanejici se k okenku s cerstvym vzduchem a zirajici na cestu pred
sebe premyslim, zda jsem nemel pockat na ten vlak. :)
asi 20:50 Dostavame se na brnenskou dalnici, cili kousek do Prahy. Ridic se
kupodivu okamzite zarazuje do vnitrniho pruhu a tlaci z cesty ruzne
Bavoraky, Mercedesy, Octavie a zrychluje na 150km/h (predtim na
okresce rychlosti blizkou teto predjel asi pulkilometrovou frontu
stojicich aut az k levotocive zatacce, kde se zacinalo odrazet
svetlo z protijedouciho auta).
Dostavame se do dalnicni kolony a muj ridic v minutovych odmlkach
strida pruhy podle toho, ktery se mu zda, ze jede rychleji. Nakonec
se uklidni a ulevi si (predtim vazne nemluvil):
"Tohle mne tak nudi, ja tak rad jezdim rychle!"
Ja na to: "Vsiml jsem si."
Po chvili jeste, protoze mam v pameti, jak mne auto s palubkou,
ktera je designove trosku postarsi, dokaze tak zatlacit do sedacky
pronasim:
"Prosimvas, co to je za auto?"
"Renault"
"A-ha"
"Ale je v tom az strasidelnej motor."
Pipam: "Silnejsi?"
"No jeje!"
(V prubehu cesty, kdyz chtel prudce zrychlit a zabrat, tak prosim
zaradil VYSSI a nikoli nizsi rychlostni stupen, jak jsem zvykly ja.)
Stali jsme v kolone a vpravo za nami se pomaloucku vynorilo krasne
cervene auticko a skromne blikalo chtejic do naseho pruhu. Ridic je
pustil (musim rict, ze po celou cestu se choval ohleduplne az
velkoryse - pustil treba autobus - ktery vzapeti opet predjel)
a ja si vsiml, jak na nas s diky zamavalo pekne mlade cernovlaska.
Za tepla jsem to oznamil svemu ridici, riskuje tim odmitnuti
stepneho tematu. Po chvili uvazovani mi sdelil:
"No, ono ted tech zenskech jezdi po silnicich daleko vic."
Uznale jsem pokyval a vymyslel repliku:
"Byly uspesny ve vyberu manzela a nektery i samy ... uspesny."
Ted zase pokyval on a rekl: "A takovou bych si chtel vzit."
Konverzace se vyvijela docela hezky dal, ale uz jsme se blizili k
metru, ke kteremu kvuli mne zajel. Rozloucili jsme se a ja zustal
stat s baglem a spacakem v ruce na Roztylech a dival se na cerveneho
omseleho Renaulta, jak dela mohutne VRRRR a HUIIIIIIIII a mizi v
dalce.
Dalo by se toho o te ceste napsat jeste daleko vic (napriklad o tom, jak
povidal o policajtech a tak, ale na to se mne v pripade zajmu zeptejte v
realu, uz tak je to moc dlouhe), ale vypraveni ukoncim tim, ze vam reknu, ze
jsem tam chvilku stal, uvazoval o stoparich a stopnutych a kdyz mne konecne
prestala brnet noha natolik, ze jsem mohl chodit, vydal jsem se ve 21:40
(dvacet minut predtim, nez z Tabora mel vyjizdet vlak) k domovu.
Mam moc rad stopovani... vazne... :)
Tuttle
A jak uz jsem rekl drive: Obdivuji koupelny s kanalkem v podlaze...
|
