Pro jednou se zdalo, ze se Smrt' neusmiva.
Uderil rukou do strun.
Neozval se jediny zvuk.
Misto toho bylo citit neco jako ustup zvuku, konec onoho podivneho hluku,
ktery, ... se ozyval uz predtim. Porad. Cely zivot. Zvuk, jehoz si
nevsimnete, dokud neumlkne...
Struny byly neme.
Existuji miliony akordu. Miliony cisel. A skoro kazdy zapomina na to, ze
jednim z cisel je i nula. Ale bez nuly by cisla byla jen obycejnymi pocty.
Hudba bez pauz by se zmenila v obycejny hluk.
A Smrt' ted hral pauzu.
T. Pratchett: Tezke melodicno,
prelozil maestro
|
