Jednoho dne umre inzenyr, kterej zil celej svuj zivot v miru a pokoji
u rysovaciho prkna. Jde rovnou do nebe, jako vsichni inzenyri, ale uz u brany
ho ceka neprijemne prekvapeni. Svaty Petr ho odmita pustit dovnitr:
"Je PLNO!" "Ale ja jsem inzenyr, ja musim do nebe..." "Je mi lito, ale je
plno!" "Ale..." "Uz zadne 'ale' a jdi to zkusit do pekla," prohlasi
nesmlouvave svaty Petr.
Inzenyr se tedy sebere a jde do pekla. Tam na nej divne koukaj, posilaj
ho od certa k dablu, az tedy u toho Dabla nakonec opravdu skonci. Ten si ho
premeruje a nakonec povida: "Mno, jisty sou dve veci: Za prve tady nemas co
delat. Sem inzenyri nechodej. Ale za druhe, kdyz uz jsi tu, tak pro nas udelas
par veci a budes si zit lip nez v nebi."
Jak se rozhodlo, tak se udelalo a inzenyr se pustil do prace. Opravil
klimatizaci, zavedl automaticky kotle, jezdici schody, vytahy, plynovy horaky
a podobny kejkle. Dabel svou cast umluvy take plni a vse jde primo nadherne,
vecnost ubiha, az tu najednou prijede Buh na inspekci. A jen co vleze dovnitr
tak jen zira. Nejde mu to na rozum a tak si necha predvolat Dabla. Ten mu
vysvetluje situaci kolem pekelny prumyslovy revoluce a Buh ho prerusi: "Coze?
Inzenyr v pekle?" rozzlobi se. "To nejde, toho nam musite okamzite vratit!!!"
naleha Buh. Ale Dabel se jen usmiva a odmita. Buh kontruje: "Takze vy ho
nedate? Dobre, budeme se o nej soudit!" A Dabel se rozchechta: "Tak to sem
fakt MOOOOOOOOOOOC zvedavej, kde vezmete pravniky..."
|
