Stalo sa mi tohleto. Sedel sem za stolem, kdyz jsem si vzpomnel, ze mam
zavolat pritelkyni. Nasel jsem jeji cislo a vytocil ho. Ozval se
mi prijemny muzsky hlas: "Prosim?" Zdvorile jsem odpovedel: "Tady je Petr
Stanek, rad bych mluvil se slecnou Lenkou Chodounskou." Vyslechl jsem si
nadavku a sluchatko trisklo.
Neveril bych, ze nekdo muze byt tak hruby. Vyhledal jsem v seznamu spravne
Lencino cislo a zavolal ji. Nespravne mi nadiktovala posledni dve cislice.
Po rozhovoru s Lenkou mi pohled sklouzl na papirek s nespravnym cislem,
ktery jsem nechal polozeny na stole. Rozhodl jsem se, ze ho znovu zavolam.
Kdyz se ten clovek znovu ozval, zakricel jsem: "Ty hajzle!" a polozil.
Vedle jeho cisla jsem si dopsal slovo "hajzl" a odlozil ho do zasuvky. Kazdy
mesic, kdyz mi prisly ucty, anebo kdyz jsem mel opravdu zly den, vzdy sem mu
zavolal. Ozval se a ja jsem zakricel: "Hajzle!" Vzdy me to vyborne pobavilo.
Pozdeji vsak telefonni spolecnost zavedla sluzbu vypisu cisla volajiciho. To
znamenalo neprijemnost, protoze jsem musel prestat se svymi telefonaty
buzikovi. Jednou jsem dostal vynikajici napad. Vytocil jsem jeho cislo.
Ozval se: "Prosim?"
Odpovedel jsem: "Dobry den. Tady telefonni spolecnost, oddeleni pro styk s
verejnosti. Volame vam, jestli uz jste vyzkouseli nasi novou sluzbu vypisy
cisla volajiciho."
"Ne!" a trisknul se sluchatkem.
Ihned jsem mu zavolal nazpet: "To proto, ze jsi hajzl!"
Proc Vam vlastne povidam tento pribeh? Chci Vam jen rict, ze kdyz Vas nekdy
neco opravdu nastve, muzete s tim neco udelat. Jenom vytocte 02-6440552.
---
Starsi zena pred obchodnim domem se snazila vymanevrovat se svym autem z
uzkeho parkovaciho mista. Uz jsem myslel, ze se ji to nikdy nepodari.
Nakonec se rozhybala a zacala velmi pomalu couvat z parkoviste.
Trosku jsem se odsunul, abych ji uvolnil misto. Vyborne, pomyslel jsem si,
konecne uz je pryc. Z niceho nic se objevil bavorak a namiril si to primo na
uvolnene misto. Vzal to po nespravne strane, cimz starsi pani uplne
zablokoval.
Zacal jsem troubit a kricel jsem: "Tam se nemuzes postavit, blbe. Ja jsem
tady byl prvni!" Chlapik zaparkoval, uplne me ignoroval a vydal se smerem k
supermarketu, jakoby me neslysel. Pomyslel jsem si, tenhle clovek je uplny
hajzl, po celym svete urcite zije kupa velkych hajzlu. Uvidel jsem na zadnim
okne, ze ma nalepeny papir "Na prodej". Zapsal jsem si telefonni cislo.
Potom jsem se zacal rozhlizet po jinem volnem miste k zaparkovani.
Za nekolik dni sedim doma za stolem. Prave jsem zavolal na 02-6440552 a
zakricel: "Ty hajzle!". (Je to velmi jednoduche, protoze uz jsem si ulozil
jeho cislo do pameti telefonu.) Uvidel jsem na stole papir s cislem chlapika
s bavorakem a rozhodl jsem se, ze tohodle cloveka taky obstastnim svym
telefonatem.
Po nekolika zazvonenich zdvihl a povida: "Prosim?"
Ptam se ho: "Vy jste ten clovek, co prodava bavorak?"
"Ano, jsem to ja."
"Reknete mi, kde bych si mohl auto prohlednout?"
"Bydlim na Novodvorske 1089. Je to zluty dum a auto stoji vpravo pred domem."
"Jak se jmenujete?"
"Jmenuji se Jiri Jencik."
"Kdy vas muzu zastihnout doma, Jiri?"
"Byvam doma vecer."
"Poslouchejte, Jiri, muzu vam neco rict?"
"Ano."
"Jiri, vy jste ale poradnej hajzl!"
A bouchnul jsem sluchatkem.
Hned jsem si ulozil i jeho telefonni cislo do pameti pristoje. Chvili se
zdalo, ze veci se obraceji k lepsimu. Ted, kdyz jsem mel nejaky problem, uz
jsem mel k dispozici hajzly dva.
Po nekolika mesicich telefonovani hajzlum to uz vsak nebyla takova zabava
jako kdysi. Poradne jsem se nad problemem zamyslel a dostal jsem uzasny
napad: Nejprve jsem zavolal hajzlovi c.1.
Muz sa ozval svym prijemnym hlasem: "Prosim".
"Ty jsi ale hajzl!", zakricel jsem, ale nepolozil.
Hajzl povida: "Jste tam porad?"
"Jasne," odpovidam.
"Uz mi nevolejte."
"Ne," odpovidam.
Pta se me: "Jak se jmenujes, kamo?"
"Jiri Jencik," rikam.
"Kde bydlis?"
"Novodvorska 1089. Je to zluty dum a muj bavorak je zaparkovany pred domem."
"Prijdu si pro tebe, Jirko. Uz se zacni modlit!"
"To vis ze jo, uz se Te bojim, ty hajzle!" a polozil jsem.
Potom jsem zavolal hajzlovi c.2.
"Prosim," ozval se.
"Nazdar, hajzle!"
Zabrucel: "Kdybych tak nekdy zjistil, kdo vlastne jsi..."
"Tak co?"
"Rozkopal bych ti prdel!"
"Dobre, dam ti sanci. Jdu ted hned k Tobe, ty hajzle!"
A polozil jsem.
Znovu jsem zvedl telefon a zavolal policii. Rekl jsem jim, ze mam pritele -
gaye, ktery se pohadal se svym milencem a rekl, ze ho zabije, jen co se
objevi doma. Teda na Novodvorsky 1089.
Dalsi kratky telefonat do Novy o bitce gayu, ktera se pripravuje na
Novodvorske ulici. Potom jsem nasedl do auta a zamiril si to smerem k
Novodvorske ulici podivat se na cele predstaveni.
Jedinecne!
Videt dva hajzly, jak si nakopavaji zadky pred 6 auty z reporterskeho stabu
a policejni helikopterou nad nimi, to byl jeden z nejvetsich zazitku meho
zivota!
P.S.: Uz jste volali?
|
