Tento smutny pribeh je o jedne ucitelce z materske skolky.
Pani ucitelka ve skolce pomaha diteti obout si male kovbojske boty. A dite
ji poprosilo: "Pani ucitelko, pomozte." Tak oba tlacili, tahali, porad se
do tech bot nemohli dostat. A kdyz se to konecne podarilo, tak si oba
upoceni sedli, chlapecek se podiva na boty a rika: "Pani ucitelko, my jsme
dali boticky obracene."
Tak se ucitelka podivala a opravdu. Zachovala klid, boty s mensi namahou znovu
sundala a znovu je rvali tentokrat na spravne nohy. Potom se chlapecek na
boticky podiva a rika: "To ale nejsou moje boty." Ucitelka se kousla do
jazyka, a misto toho aby na neho rvala: "To jsi nevedel driv," jak puvodne
chtela, tak s namahou zase boticky sundala a chlapecek rikal: "To nejsou moje
boty, to jsou boty meho bratra a mama mi je nechava nosit."
Ucitelka uz nevedela jestli se ma smat nebo plakat a znovu pomohla chlapeckovi
do bot. A kdyz mu po te uporne namaze mu pomahala do kabatu, tak se zeptala:
"Kde mas rukavicky?" A chlapecek rika: "Ja je mam nacpane v botickach."
Soudni proces s ucitelkou zacne pristi mesic.
|
