Liberec, město v severních Čechách. Pro svou polohu a povětrnostní podmínky bylo, jako už ostatně třikrát předtím, vybráno jako nejodolnější vůči vlivu hord záwislactva. Proto zde probíhala slavná NLS IV. Jde, mimo jiné, také o domovské město jedné z prvních BBS, Liane.
Celé to začalo v České besedě, kde byl stanoven sraz na pátek večer. Každý se "přidopravil" jak uměl. Tuttle, protože se to naučil a zvykl si na tento levný způsob dopravy ve Dvoře Králové u Věrky, jel stopem. Já, protože jsem tou dobou byl líný, jsem naopak zase jel autobusem. Každopádně účel to splnilo. Každý dorazil včas, tedy v pátek.
V České besedě se o nás krásně staral tamní personál a ochotně vyhazoval i štamgasty, protože ten večer byla celá naše. Mohlo by se zdát, že je to hodně, celá hospoda na nějakou session, ale kdo tam byl, nebo byl na nějaké podobné, ten se nediví. Ostatně vše je krásně zdokumentováno na fotečkách.
Na večer jsme se rozprchli každý, kdo měl kam, domů. Kdo neměl kde hlavu složit, šel spát k Melkorovi. Dlouho do noci se ještě řádilo a nakonec se šlo spát. Bylo to jako v konzervě sardinek. Já měl z jedné strany studenou zeď a z druhé strany Pájinku, takže kdybych byl termočlánek, tak je na mě takové napětí, že by to zabilo i slona.
Ráno byl sraz na náměstí. Už si přesně nepamatuji, v kolik, řekněme že v N, hodin. Proto Neználek, vrchní organizátor, přišel v N+1 hodin. To mu ale každý odpustil, protože měl rozumnou výmluvu. Z náměstí se jednotně vyrazilo směrem k ZOO a ještě dále do kopců. Když jsme byli na konci města a začali stoupat do kopců, rozhodly se Jixipen s Tygříkem a Monikou a ještě možná někdo, že půjdou na Ještěd. Odtrhli se tedy a šli zase přes celé město zpátky a na Ještěd. Pár dalších jednotlivců se odtrhlo a šlo bůhvíkam. Většina se ale nakonec sešla v jisté restauraci na kopci, kde si každý prokřehlý záwislák dal pořádnou porci zmrzliny na zahřátí a čaj na osvěžení. Nebo naopak?
Dolů už se zase šlo po částech (per partes ... pro milovníky integrálů a latiny). Já byl v pěší části, která šla dolů tou samou cestou co předtím nahoru. Další část šla až později a kus cesty jela autobusem. Opět jsme se spojili v ZOO. ZOO ja tam relativně malá a pěkná. Mají tam krásně naučené lachtany na ryby. Ty kousky, co předvedou, aby dostali rybu, to je divadlo. Ze ZOO se šlo zpátky do centra a k Melkorovi. Někteří (i já) se ještě zastavili na výstavě "oživlých" dinosaurů. Nebylo to špatné, ale za ty penízky to asi ani nestálo.
Na večer pro nás Melkor připravil čajový dýchánek. Když ještě Melkor připravoval, já se toulal potemělými ulicemi Liberce. Když byl konečně dýchánek připraven, vpustili nás dovnitř. Rozmlouvalo se, papalo se a svítilo se svíčkama, hrála se mafie a kdo ví co ještě. Já jsem se chvilku potloukal kolem, chvilku jsem hrál mafii a nakonec jsem usnul mezi svícemi. Ubčas mi cosi spadlo do pootevřené pusy. Většinou člo o chipsy. Zalehl jsem i nějaké ty svíčky a málem jsem vzplál jasným plamenem.
V neděli ráno byl na pořadu, alespoň z mého pohledu, "zlatý hřeb večera". Šlo se do bazénu. Vezmu to stručně. Vířivky - paráda, umělá řeka (koryto s uměle vytvořeným proudem) - bez chyb, bazén - nevím, strčil jsem tam jen nohu :-), tobogán - až na to, že jsem týden nemohl na žebra, maj to totiž divně spárovaný, tak to bylo dokonalé. Poobědvat v pizzerii a pak už jen pro věci a na autobus.
Autobus řídil nějaký Lubomír Mráček (to jméno jsem našel na jízdence). Jel opravdu dobře :-). Do Prahy nás jelo docela dost. Mimo jiné i Melkor, který jel v podstatě jen na otočku. V Praze se ještě chvilku pokračovalo na Haničky mikrosession.