A jednoho dne se v divce probudi zena. Sni o tom, ze konecne nekomu
prisoudi tu nejlepsi znamku: vybornou. Ta vyborna ji tizi srdce. Tu se objevi
nejaky hlupak. A ty ostre oci se poprve zmyli a obestrou ho krasnymi barvami.
Mluvi-li ten hlupak ve versich, plati za basnika. Divka veri, ze ma rad diry v
podlaze, veri, ze ma rad promyky. Veri, ze je polichocen duverou zmije, ktera
se mu pod stolem vine kolem nohou. Da mu sve srdce, tu divokou zahradu,
netusic, ze on se obdivuje jen peclive osetrovanym parkum. A ten hlupak odvede
princeznu do otroctvi.
Antoine de Saint-Exupery, Zeme lidi (Oaza)
|
