"Toto, pane Vandemare," rekl mensi z nich a mavl umastenou rukou smerem ke
kouri, "bude prekrasny pozar, jakmile to vzplane. Bohuzel, ma hluboka
oddanost pravde mne nuti vyslovit pochybnost, zda kdokoli z obyvatel
klastera bude schopen jej plne a dokonale ocenit."
"Protoze budou mrtvi, chcete rict, pane Croupe?" zeptal se jeho spolecnik.
Neil Gaiman, Nikdykde
.
Ten oprel levou ruku s roztazenymi prsty o zed. Pak vzal do prave ruky pet
ziletek, peclive zamiril a hodil je na stenu.
Kazda ziletka se zasekla do zdi mezi jeho prsty. Bylo to jako vrcholne
vystoupeni vrhace nozu v miniaturnim provedeni.
Pan Croup odtahl ruku. Ziletky nechal ve zdi. Ohranicovaly misto, kde
pred chvili byla jeho dlan. Pan Croup se obratil ke svemu partnerovi pro
pochvalu.
Pan Vandemar nebyl zvlast nadseny.
"Co je na tom tak genialniho?" zeptal se. "Netrefil jste ani jeden prst."
Neil Gaiman, Nikdykde
.
"Croup a Vandemar," rekl uhlazene. "Firma s tradici. Odstranovani
prekazek, likvidace neprijemnosti, amputace obtiznych udu a preventivni
stomatologie."
Neil Gaiman, Nikdykde
.
"Neprofesionalni?" zeptal se mirne. "My?"
Zatal ruku v pest a bouchl vsi silou do steny. Ton jeho hlasu vsak zustal
stejny, kdyz rikal: "Pane, chtel bych vas ve vsi ucte upozornit, ze pan
Vandemar a ja jsme spalili mesto Troju. Ze jsme prinesli do Flander cerny
mor. Nase posledni zakazka, ktera predchazela te vasi, sestavala z umuceni
celeho osazenstva klastera v Toskansku v sestnactem stoleti. My jsme
dokonale profesionalni."
Neil Gaiman, Nikdykde
.
Pan Vandemar byl na svuj kapesnik velice hrdy. Byly na nem zelene, hnede
a cerne skvrny a ve dvacatych letech devatenacteho stoleti patrival jednomu
ponekud obtloustlemu obchodnikovi se snupavym tabakem, ktery pak umrel na
mrtvici a byl pochovan i s tim kapesnikem. Pan Vandemar v nem stale
prilezitostne kousky obchodnika se snupavym tabakem nachazel, ale i presto
si ho velice cenil.
Neil Gaiman, Nikdykde
.
A potom ucitil na krku nuz a slysel u ucha slizky hlas pana Croupa.
"Uz jsem te dnes jednou zabil. Proc jsou nekteri lide tak nepoucitelni?"
Neil Gaiman, Nikdykde
|
