Ty, zkostnately byrokrate, ty kamarade z omnibusu, nikdo ti nikdy neukazal
cestu k uniku a ty sam za nic nemuzes. Zajistil sis klid, nebot jsi - podobne
jako termiti - neunavne ucpaval tmelem kazdou skulinku, kterou vnikalo
svetlo. Ted mas, mestacku, pocit bezpeci, protoze jsi cely omotany predivem
svych navyku, duchamornymi obyceji malomestskeho zivota, protoze sis postavil
tu ubohou zidku proti naporum vetru a vod a hvezd. Nechces byt ze sveho klidu
vyrusovan dalekosahlymi problemy, natrapil ses az dost, abys zapomnel na svuj
lidsky udel. Nezijes prece na bludne planete, neklades si otazky, na nez neni
odpovedi: jsi nenarocny obyvatel mesta Toulouse. Nikdo s tebou nezatrasl,
dokud byl cas. Ted uz je hlina, z niz jsi stvoren, uschla a ztvrdla, a nikomu
uz se nepodari probudit v tobe spiciho hudebnika, basnika nebo astronoma,
ktery mozna kdysi v tobe byl.
Antoine de Saint-Exupery, Zeme lidi
|
