V antikvaritech muzete za babku koupit velka dila svetove literatury. Ma
francouzska sbirka se uz rozrusta rychleji, nez ji stacim cist...
Mozna si pamatujete, co vam o teto knizce rikali na stredni skole. Mozna jste
si dokonce vytahli maturitni otazku s timto tematem.
Tvrdim ale, ze je to o necem uplne jinem, nez vam rikali, a to presto, ze
nevim, co vam rikali...
Je to o tom, jak se pise roman. Kdy rozvinout zapletku a jakou, kdy ji
ukoncit, jak pobavit a kdy nasadit oddelovaci caru. Co zatajit, co naznacit,
co kdy prozradit. Kam az se muze jit, co je lepsi nechal na ctenarove
fantazii. Jak sdelit svuj nazor, aby vsichni pochopili, a pritom se od nej
verejne distancovat, aby ti "nahore" nepochopili.
Zakladni charakteristikou romanu je, ze se jedna o dilo nedokoncene. A tak
puvab spociva prave v nedodelanosti: tu poznamka pod carou, vysvetlujici a
trochu zavadejici, zde uvahy o vynechani kapitoly, kam vest tuto cast pribehu?
Na konci je vam trochu lito, ze se nedozvite, jak to dopadlo, na druhou
stranu ziskate nedocenitelne poznatky. Nebot to, co napsano neni, je mnohly
dulezitejsi nez to, co napsano je.
Queen.
P.S. A o cem Lucien vlastne je? Pribeh aktualni jeste dnes vypravi o bohatem
otci, ktery se snazi ridit osud... vsak vy ty maturitni zapisky jeste nekde
mate...
|
