Musim vam vylicit svuj desivy sen z posledni noci, probudil jsem se z nej
zdeseny a zborceny potem a krvi (jak se pozdeji ukazalo, byla to jen
rozmazana olejova rumelka cervena, kterou v noci nejak pustila z prstu).
Byl jsem na koncerte, hrat se mela Smetanova ma vlast.
Uz byl cas zacit, a na podiu byli stale jenom hraci dechovych a zestovych
nastroju, prekvapenim byly ctyri harfy - a najednou prisel dirigent, takovy
maly, vsichni se ztisili a zacalo se hrat.
Ctyri harfistky vubec nebyly schopnehrat spolu, zvuk se tristil, ale
pak uz se to dalo nejak dohromady, kdyz tu najednou dirigent prudce zvysil
tempo, naprosto totalne rozhodil dynamiku, u tympanu stale nikdo a uz uz mely
nastupovat smycce a skutecne! V obrovskem zmatku zacali pribihat housliste a
violiste, nekteri stacili aspon dosednout, jini zacali hrat jeste za behu,
pletli se jeden pres druheho, az se uplne vsichni z orchestru ztratili v
notach, a v tu chvili pribehl tympanista a zoufale se snazil odehrat, co mel,
jenomze mel jenom jednu palicku a tak si obcas pomahal dlani, violloncela a
kontrabasy stale chybely, ale uz to ani nikomu neprislo, jedna harfa spadla na
zem, pod ni nebohy fletnista, lide kvapem odchazeji, uz tam nezustava skoro
nikdo, kdyz najednou dirigent gestem zjednava naprosty klid, poslednich par
lidi se zvedave otaci ve dverich a do naprosteho ticha ten muz s taktovkou
rika: Bylo to pekne, ale ted to zkusime jeste trochu rychleji...
Hruza!
Queen.
Takovyho troubu jako jsem ja stejne neceka nic dobryho.
A to je prave to krasny.
|
