A nezaznelo tu jeste jedno hledisko, ktere bych rekla, ze muze dost
ovlivnit chut a mozna i schopnos ridit - jak to chodilo v rodine, kde jste
vyrostli. Meli jste auto? Kdo ho (vetsinou) ridil? Jak ho ridil? Boural
nekdy?
To je podle me take hodne dulezite. U nas ridil vzdycky tata, mamka
mela ridicak, ale zacala znovu ridit az pred dvanacti lety, kdy to
zacala potrebovat v praci. Kdyz nekam jedeme cela rodina, ridi tatka,
jen kdyz je hodne unaveny nebo je cesta dlouha, stridaji se.
Ridicak jsem mela driv nez bracha, ale nebylo auto na trenovani, tak jsem
horko tezko davala dohromady osm let po autoskole, bylo to unavne a
neskutecne stresujici. Dnes me uz pri predstave jizdy Prahou nechyta
tresavka, ale do neznamych ulicek v centru jsem se zatim neodvazila.
Bracha mel moznost pujcovat si auto hned po ziskani ridicaku, tak je vyjezdeny
a neboji se jezdit nikde.
Nadnesu jeste jedno tema - nadavate pri rizeni? :)
Brina
|
