Hm, priznam se, ze jsem vuci adoptovanym detem trochu skepticka. Ja vim, ze
moderni trend nejen v psychologii je ten, ze charakter je zalezitost prevazne
ziskana, ale muj osobni nazor (a nazor i nekolika kolegu z praxe, s kterymi
jsme toto tema nakousli) je jiny. Proste jsem se opakovane setkala s tim, ze
ze "geny prorazily", ne treba ve smyslu vylozene kriminality, ael zcela jiste
naruseneho vztahu mezi ditetem a vychovateli nebo obtiznou zvladatelnosti.
Abych to nesvadela jen na geny, on prenatalni vyvoj a okamziky brzy po porodu
taky hraji svoji roli, to vi kazdy, kdo mel male dite. Zpravidla je to
takove, ze dite se dobre adaptuje do rodiny, pri spravnem pristupu je
vicemene neproblemove behem detstvi, ale po puberte, kdy se zacne
osamostatnovat a vytvaret si vlastni individualitu najednou zjistuje, ze je
uplne jine a zacinaji problemy. Upozornuju ale, ze moje zkusenost je silne
omezena, a nechci zevseobecnovat a nikoho od pripadne adopce
odrazovat, urcite je to zasluzne. Ja jen vim, ze ja bych an to nemela, protoze
bych neunesla tu moznost, ze se dite "zvrtne" a povazovala bych to za svoje
zivotni selhani. Tedy v pripade, ze bych nemela zadne deti vlastni. Naopak se
mi libi stale castejsi pristup vypiplat svoje ditka a k nim si pozdeji poridit
adoptovaneho benjaminka. Tim do toho pestouni vstupuji mnohem mene citove
angazovani (cimz nemyslim, ze by to dite meli mit mene radi, proste pri vetsim
poctu deti se uz berou jinak), sebejistejsi a zkusenejsi.
Jinak tedy vliv a nazor prostredi, to je taky problem, malokdo to prijme
dobre.
Jestli to detem rikat nebo nerikat, to zavisi na dalsich okolnostech. Mit to
stesti mit zdrave bile dite od miminka a treba se casem prestehovat, takze o
tom nikdo z okoli nebude vedet, asi bych mlcela, ale takova situace nastava
velmi vyjimecne. Takze v drtive vetsine pripadu se jim to rict musi.
beepee
Oryx
*** Lide zapomenou, co jste rikali.
***** Zapomenou dokonce i to, co jste vykonali.
*** Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vas citili.
|
