prikazovat"), v nekterych pripadech je i okradaji a utikaji z domova jeste
nezletile. Takze pry je to dost o strach.
znam osobne dve rodiny s adoptovanou holcickou (no ted uz to jsou dospele
zeny :-)) Devce 1 je kamaradka sester, devce 2 je z velmi zname rodiny. Tzn.
jsem pomerne v obraze, ale devce 1 znam radove lip.
Rodina 1: devce se o tom, ze je adoptovana, dozvedela od spoluzaku v 8. tride,
byla z toho vedle, myslim, ze byl i pokus o utek, nevim o tom, ze by shanela
biologicke rodice.
Rodina 2: nevim, jestli vi, ze je adoptovana. Je postizena (jedna se o silne
verici rodinu, kdy si ke svym asi 6-7 detem adoptovali to postizene devce).
Pokud vim, je vychovana velmi dobre a nevim o zadnych problemech.
U rodiny 1 se IMHO projevilo neco negativniho, devce melo pomerne nezodpovedny
pristup, v soucasnosti ma dite (2?) nevim jestli to souvisi s genetickymi
dispozicemi nebo s pristupem, ktery jsi zminila (pripadne nejaka forma
protestu - nejste moji rodice, nechci s vami zit, chci svuj zivot - ale to
spis ne, pokud vim, pomerne dost sve adoptivni rodice navstevuje)
Ja porad verim, ze to neni vetsinovy pripad, ale zajimalo by me, jestli mate
nekdo podobny nazor. Pripadne - rekli byste diteti, ze je adoptovane, jen co
tomu porozumi, nebo co nejpozdeji, nebo vubec ne i s rizikem, ze se to nekde
dozvi?
Urcite to rict, otazka je kdy. Problem je, pokud to vi vsichni okolo, jen dite
ne.
Proc rict? Uz kvuli genetice, ovsem pokud nezname bio rodice, nema to asi moc
smysl (je hezke, ze se nemusi bat infarktu, ale pokud nevi ceho se bat
doopravdy, je to k nicemu?). Asi bych to nechal na pozdejsi dobu, aby dite
vedelo, ze se k nemu chovam stejne jako by bylo moje, ze nijak nepoznalo, ze
je adoptovane. A urcite bych se o tom poradil s nejakym dobrym detskym
psychologem.
beepee
-------~~~~~-------~~~~~-------~~~~~-------~~~~~-------~~~~~-------
You know, you come from nothing - you're going back to nothing.
What have you lost? Nothing!
Libb
|
