Clovek teprve delsim pobytem v zahranici poznava jak si v cechach vyborne
zijeme a kdyby nebylo tolik byrokracie a tunelovani tak jsme na spici snad
ve vsem.
Jak v kterem zahranici.
Zdravotni pojisteni me stoji 130 franku mesicne, coz je podstatne mene nez
ceskych 13,5 % z platu (zamestnavatel tu neplati nic). Za toto pojisteni nic
nedostanu (doufam), protoze kazdy rok mam spoluucast 2500 franku a u doktora
jsem s nemoci za ty dva roky jeste nebyl.
Pokud bych si zvolil nizsi spoluucast - minimum je 300 rocne, to bych platil
mesicne asi 240 franku, coz je stale jeste podstatne mene nez ceskych 13,5 %
z platu. K tomu je treba dodat, ze vyse pojisteni zavisi na veku, mistu
bydliste a zvolene spoluucasti, nezavisi vubec na vysi platu. (Je to
koneckoncu pojisteni, nikoli dan.)
Zdravotni pojisteni nezahrnuje urazy. Na urazy je specialni urazove pojisteni,
o ktere se delim se zamestnavatelem. Na to padne zhruba 1,2 % platu, z toho
0,27 procentniho bodu na pracovni urazy, zbytek na nepracovni. (V pripade
jinych zamestnavatelu je casto castka na pracovni urazy mnohem vyssi; co se
koneckoncu muze cloveku prihodit za uraz na vysoke skole, ze.) Tady vyse
pojisteni zavisi na vysi platu, protoze je soucasne pojistena ztrata vydelku
v dusledku urazu a vyse nahrad zavisi na vysi platu.
Jednou jsem utrpel uraz, vykloubeny kotnik. Dopravil jsem se do nemocnice.
Nejprve me vyzpovidali na recepci, zeptali se, kde bydlim, co se mi stalo,
kontakt na osobu blizkou. Pak jsem cekal nekonecne dlouho v cekarne (asi pul
hodiny), prestoze vsude kolem pobihala spousta zdravotniho personalu a
venovala se jinym pacientum. Nakonec me vyzpovidala asistencni doktorka jeste
jednou, co ze se mi stalo. Na rentgen me dovezli na voziku. Chteli me odvezt i
zpet, ale rekl jsem, ze si to chci vyzkouset ridit, tak jsem zpatky odjel sam.
Na rentgenu nenasli nic zlomeneho, tak mi dali mast, ibuprofen, nechali me
vybrat si barvu face, zavazali kotnik a poslali domu.
Tim ve me vzbudili duveru v system. System, ktery plytva na kazdem rohu, ale
presto skoro nic nestoji. A vzbuzuje ve mne pocit, ze az mi neco vazneho
bude, tak se mi budou venovat, zatimco lidi s kotnikem nechaji nekonecnou
pulhodinu cekat.
dema.
|
