Jiste to velmi dobre znate. Je rano, co rano, jeste temer noc (pro kazdeho v
jinou hodinu) a oci se vam nechteji rozlepit. Existuje nekolik zpusobu, treba
jako studena sprcha ci obecne sprcha, nebo mala rozcvicka atd. Ale to tu
rozebirat nechci.
Jenze pak musite mezi lidi, a vsichni se tvari stejne jako vetsina z vas, jako
kakabusove, protoze taky museli vstavat v tuhle hroznou dobu. Co s tim?
Usmivejte se a treba si pobrukujte.
Kazdy ctvrtek a patek mam skolu od 7 hodin, nic prijemneho, ale prijdu s
usmevem, kouknu na ty ospale a znicene obliceje, vsem popreju krasne rano.
Obcas se zeptaj, co je na nem krasneho, tak povim neco jako, ze teprve
zacina, ci ze jsem byla schopna vstat z postele sama atd. A pak uz se nemuzu
udrzet smichy, protoze se jejich obliceje jeste vice protahnou a koukaj na
mne, jestli jsem se nezblaznila :8))) Takhle uz to praktikuju od zacatku roku
a stale nevychazeji z udivu. Obcas se mi nekoho povede "nakazit" usmevem :8) A
ja se vzdycky tesim, jak je opet vytocim svym optimismem. No nestoji to za to?
Ja rikam, ze ano :8)
Zkuste to taky, schvalne, jestli budete mit podobne zkusenosti.
Witch :8))
|
