Putuji predlouhou cestou, zda se bez konce. Propleta se horami, kde se ze skal
k nebesum vypinaji tezke, mocne chramy, vine se libeznymi udolimi, kde kvetou
myriady ruzi. Proplouva bezbrehymijezery, ktere zrcadli majestat - a nehu
Prirody. Kraci suchymi koryty rek a tesi se na prvni jarni prival. Otvira
brany ledovcu a usmevy an tvarich. Pohrouzena do mlceni spojuje srdce
blizkych a zivori na pokraji sveta lidi. Ve svete zvirat jsem des a bes, v
tichu Vesmiru ten, kdo slucuje chaos i rad v prazdnotu. Jsem smutek, jsem
bolest, jsem sila, co dava zivotu chut a smrti lehkost. Jsem krivy, jak hora,
ktera utala svetlo Mesici. Zasneny jak ranni rosa na stromech. Obraceny
tvari tam, kam nikdo neuvidi. Davam vsem - ale nikdo neobetuje v mem chrame.
A to je dobre; kazdy je obeti, kazdy je spasitel. Kazdy si nese v sobe kousek
z naseho prvniho setkani - kousek, ktery roste a ma svuj zivot v zivote
cloveka. Ma cesta me vede dal. Poutnika, ktery je sam sobe pruvodcem. Kdyz
padam unavou, pohlednu do prazdna a oci mi vzplanou. Stanu se spalujicim zarem
neklidu.
Within the Darkness
Within the Silence
Out of Time
Two red sparkles
Show the Violence
Without crime
Within and Without
Within and Without
Blackness cry aloud
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
|
