Ivan se probudil presne v 7:20, coz by mohlo byt velmi podezrele, kdyby se
v ten samy cas nebudil kazdodenne a to jeste k tomu po zazvoneni budiku.
Tentokrat ale mel pocit jakesi nepatricnosti, mozna za to mohla ta vune,
ktera se linula z kuchyne, stejne jako kazdy den.
Vstal, nasunul si pantofle, ktere dnes byly vyjimecne, stejne jako kazdy
den, pekne vyhrate od psa, ktery na nich s oblibou lehava a odsoural se do
kuchyne, kde na nej cekalo prekvapeni - salek bile kavy a 3 toasty. Kupodivu
ho to vsak nevyvedlo z miry, mozna to bylo tim, ze je to presne takova
snidane, jakou uz ji celych 30 let.
Dojedl a pocitil nutkani navstivit toaletu. Ucinil tedy tak. Po chvili sezeni
na onom miste, slysel ne nepostrehnutelne cvaknuti. To se urcite, jako vzdy,
jeho zena vraci s postou. Nahle mu to doslo. Ta rafinovanost! Ona se ho chce
zbavit. Pripravila vsechno aby to vypadalo jako obvykle, do jidla dala cosi,
co ho donutilo, aby si jako kazdy den touhle dobou, sedl na zachod a ona se
zatim venku chysta na vrazdu. Ale proc? Kvuli jeho posledni knize. Ona
nechce, aby svou knihu dopsal, aby dokoncil tu kolosalni serii knih o
Vesmirnem Kralovstvi.
Trochu zpanikaril, ale brzy ziskal svuj klid zpet a pocal uvazovat, co dal.
To by bylo, aby on, Ivan Antonov knihu nedopsal. Ucinil potrebnou ocistu,
otevrel okenko do svetliku, stoupl si na misu a podival se dolu. Zatocila se
mu z toho pohledu hlava, ne tudy to nepujde. Nahle si vsiml, ze mezi
sousednimi okenky, ktera jsou k sobe postavena kolmo pres roh je natazeno
zehlici prkno, dostat se na nej, mel by vyhrano. Nahle ztratil rovnovahu a
uklouzl, s rachotem se mu noha zaklinila do misy. Ve snaze ziskat zpet
stabilitu se chytil splachovadla a pustil si na zhmozdenou nohu prival
studene vody.
"Co to tam delas?" ozvalo se z chodbicky.
Opatrne vytahoval bolavou nohu z misy a neco zabrucel. Vylezl zase nahoru a
pokusil se vsoukat do okynka. Nakonec se mu to precejen podarilo. Chytil se
nejake trubky, ktera byla ve svetliku upevnena a pomalu se snazil nemocnou
nohou dostat na prkno. Bolelo to, ale zatal zuby a podarilo se. Ted druhou
nohu, bezva, prkno se pohnulo. Tvar mu zalil studeny pot, ale ted jiz bylo
prkno bespecne oprene o bocnici okna. Jednou rukou se zaprel o trubku a
druhou se snazil nahmatat neco, ceho by se mohl chytit. Po chvili nasel
nejakou skviru mezi panely, vklinil tam prsty a vzeprel se na teto ruce, pak
uz se s trasem ve vsech koncetinach konecne dostal do okenka.
Vycerpane si sedl na misu a zhluboka oddechoval, mel pocit, ze bude zvracet.
Rukou pocal instinktivne hledat na zdi upevnenou prihradku s cigaretama.
Nebyly tam, vzdyt je prece v cizim byte. Vzpamatoval se. Navic slysel z bytu
podezrele zvuky. Opatrne vysel z mistnustky. Ckrz otevrene dvere do loznice
spatril nahy par. Zrovna byli v nejlepsim. Poznal v nich souseda Schwartze a
sousedku Bilou. Nevsimli si ho. Rychle se vymotal z bytu a zabouchl za sebou.
Zacaly ho zabst nohy. Neni divu, stal bos na studenych dlazdickach. Neztratil
duchapritomnost, za dvermi sveho bytu objevil stare boty. Obul si je a zmackl
knoflik vytahu. Hned v nasledujicim okamziku toho litoval. To prece musi
manzelka slyset. Rozbehl se v rozsmajdanych botach a v pyzamu s jednou
nohavici mokrou po schodech dolu. Navic ho bolela narazena noha.
Sebehl nebo spis sbelhal se az dolu a vysel na ulici. Rychle do auta, je to k
nemu jen 14apul kroku. Sup dovnitr. Vzit za kliku. O ne, nema klice. Neni
nekde nejaky drat? Rychle, rychle! Ze by tamhle? Ne to nepujde pouzit.
Tamhle se blizi nejaka mlada zena s kocarkem. Ted si ho vsimla. Tvari se
vydesene. Rozbehl se pryc. Ona na nej cosi vola, nevnima ji. Pryc!
Zastavil se az na zastavce autobusu. Nikdo tam nestal. Oddechl si. Ale ne!
Takhle prece nemuze vlezt do autobusu. Musi sehnat nejake obleceni. Treba v
tehle zahrade neco bude. I stare hadry houmlesaka jsou lepsi nez pyzamo.
Cast zahrady, viditelna z ulice byla plna keru a neprehlednych stromu. Vzal
za kliku polorozpadle branky. Otevreno. Vesel a nenapadne kulhal smerem k
altanu na odlehle strane zahrady. Uz byl temer u altanu, kdyz si vsiml stare
psi boudy na druhe strane zahrady. z boudy se line vykulil stary unaveny pes.
Pohledl na neho, vycenil zoub.. ZUBY! a tryskem vystartoval smerem k Ivanovi.
Snad pud sebezachovy ho donesl k nejblizsimu plotu a prenesl na druhou
stranu. Pes stekal jak zbesily a skakal na plot. Ivan odbehl od plotu a drzel
se pritom za bolave zapesti. Mel ho rozedrane od ostnateho dratu.
Nechtel dal riskovat a setrvavat v cizich zahradach. Spatril diru v plote,
tak ji vyuzil. Octl se u pole. Opatrne sel po cesticce a premyslel, co delat.
Nemel ani klice od sveho bytu, nemel nic. Nahle zaslechl houkani. Policie!
Pujde a rekne jim, ze zena usiluje o jeho zivot. Ale ne, co kdyz jsou
policajti falesni? Ta zrudna zena je najala, aby ho zneskodnili. Rychle pryc.
Pres pole? Ne, tam by ho dostaly, radeji mezi zastavbu.
Utikal ulicemi a houkani neustavalo, byli bu v patach. Nahle se dokonce
zdvojnasobilo, ale ten druhy zvuk byl jiny. Pred nim zastavila sanita a z ni
vyskocili zrizenci se sveraci kazajkou.
Jeho nedostanou! Vbehl do postranni ulice a utikal smerem k parciku.
Zrizenci za nim. Probehl houstinou, proklickoval detskymi prolezackami,
rozdupal hrad na piskovisti a placnul sebou do bazenu s nevkusnou sochou
lachtana. Tam ho dostali. Jeste v aute si rikal, ze utece a vse bude v
nejlepsim poradku, ze knihu dopise a vyda. Potom mu pichli injekci.
(To be continued...I hope)
Alnagon
<Pomalu nadchazi cas louceni, ale ja to nemam rad, tak zmizim v tichosti
a nadeji, ze ne na dlouho. Pratele, mam vas rad.>
|
