Preji krasny den. Umrimne receno, nebude to zadny zazrak to, co chcete
(mozna) cist, take tam buou chyby, nebot to pisu z patra, ale co se da delat.
Preji hezke pocteni:)
Probudil se. Ne. Ne, to neni presne, spis, mel pocit, ze se probudil. Rozdil
v tom, co delal predtim a ted spocival jen v tom, ze si nyni uvedomoval, ze
si neco uvedomuje. Pokusil se probuzeni prevest do praxe a otevrit oci.
Neochotne, ale preci se mu do vedomi vnoril vnejsi svet. A presto, neco
nebylo v poradku. On necitil, ze oci otevrel, on jen vydal prikaz a videl, a
kdyz vydal druhy, videt prestal. Spokojil se s faktem, ze vidi a zacal se
rozhlizet po okoli. Vlastne rozhlizet neni to spravne slovo, on videl jen to
primo pred sebou. Prinutil oci zaostrit se a zacal rozeznaval lidske telo.
Lezelo zcela nahe primo pod nim. Myslenkami se mihla udivujici vec, to telo
bylo jeho. Normalne by pocitil adrenalinovy sok a na tele by mu stridave
vyrazel pot a stridal se s mrazem, ale nyni necitil nic, jen ony myslenky.
Jeho telo tam lezelo, primo pred nim a on do nej nemohl zpatky, nemohl do
sveho vlastniho tela, leziciho tam s otevrenyma ocima zirajicima pimo pred
sebe. Zavrel oci a premyslel. Snazil se vzpomenout si na minule udalosti, ale
vse zacinalo "probuzenim" a koncilo tim co nazyval ted. Slysel, ze lide mohou
ztratit pamet, ale pri tom pry boli hlava, pri pokusu prolomit barieru
amnezie, ale on necitil nic.
Premyslel proc tedy poletuje nad svym telem a nemuze do nej zpet. Jsem snad
mrtvy? Nebo to je nejaka pripravna faze smrti?
"Nedam se snadno" napadlo ho, ale pak si uvedomil smesnost te myslenky,
kdyz vse co muze delat je mrkat ocima. "Mozna, jeste muze nejak ovladat to
telo". Nenasel zadnou myslenku, ktera by byla proti tomu, a tak se rozhodl
experimentovat. Otevrel oci, pro sebe to nazyval prozrel, a chvili se dival na
lezici telo pred sebou. Rozhodl se vyzkouset, jestli telo mrka kdyz chce on.
Rychle zavrel a hned otevrel oci. Nevidel zadnou zmenu, telo pred nim stale
ziralo otevrenyma ocima primo na nej. Zkusil zavrit jen jedno oko, ale druhym
videl vse jen rozmazane. Presto mel pocit, ze videl mrknuti. Zkusil to podruhe
a jeho presvedceni se utvrdilo. To telo pred nim mrka, kdyz on chce!
Pocitil cosi jako by mu myslenky utikaly a usnul.
Opet procitl, na chvili ho zachvatila panika, kdyz na prikaz se oci
neotevrely, ale po chvili ho preci jen poslechly. Ale mozna by bylo lepsi,
kdyby se neotevrely. Nevidel nic. Tedy vlastne videl, bile nic. Mozna stena
mozna strop, ale nevidel zadny ohyb zadnou zmenu, jen rovne nekonecne bile nic.
Jeho telo bylo pryc. Uz mu zbylo jen vedomi, smrt pokrocila do dalsi faze.
Kdyby mel telo, zrejme by myslenky a prikazy, ktere mu ted pulsovaly vedomim
pochopilo jako prikaz k infarktu. Jeho vycerpane vedomi opet odplynulo do
spanku.
Probudila ho bolest. Bolest derouci se dovnitr vedomi usima i tim, co
vzdycky povazoval za sve telo. Bolest, ktera byla tak nesnesitelna, az byla
uklidnujici, bolest, jako by kazda bunka jeho tela byla napichovana na
spendlik a jeste nez zemrela vyslala davku bolesti. Jedine co nebolelo byly
myslenky. Myslenky. V tom si uvedomil, ze slysi. Slysel temne duneni i vysoke
piskani. Pokusil se otevrit oci. Pak si uvedomil, ze to asi nejsou oci, ale
proste si pral aby videl. Svetlo ho nejdriv naprosto oslnilo. Nevidel nic nez
... svetlo. Teprve po chvili, kdy se ze bolest premenila na mensi svetlo a pak
na snesitelne svetlo, zacal rozeznavat vic nez jen ohnivou kouli. Opet videl
sve telo. Ale jake telo, cele bylo pokryte rudou latkou, a kde nebyla latka,
byla krev. A pak videl i je. "Dablove, nechte me!" pulsovalo mu hlavou. Ja
preci nebyl hrisnik pomyslel si a zacal bolest chapat v celem jejim vecnem
meritku. Dablove se mu hrabali ve vnitrnostech tela a jeho dusi na to nechali
koukat a citit tu bolest. Poprve v zivote zacal litovat, ze nidky nechodil do
kostela a pro boha mel jen pohrdani. Zkusil to. Zkusil poprosit boha o
odpusteni, ale nikdo mu neodpovedel. Jen bolest postoupila o kousek dal.
Sledoval dably jak mu rukama zajizdeji do tela a ostrymi predmety ho rezou na
kousky.
Do jeho vedomi zacal z prebuzenych usi pronikat rozumny zvuk. Hluboke
duneni se zmenilo na dychani a piskot zustal piskotem, jen jiz neznel stale
ale prerusovane. Dablove ho rezali a pobihali z mista na misto, aby mu
zpusobili co nejvice bolesti. Rozhodl se, odolat. Rozhodl se soustredit se
jen na sluch. Zavrel oci a mysle na to ze bolest odchazi a odchazi stejne
jako zvuk do nej prichazi. Nepomahalo to. Slysel jeste dalsi zvuk. Nelidsky
priserny rev. Tedy nejen on tu trpi, pomyslel si, a pokracoval v
soustredovani na sluch. Rozeznaval cim dal vic zvuku. A pak to uslysel.
Uslysel lidske hlasy. Je tu tedy vic lidi, mozna dablove musi trapit
stridave a za chvili se vrhnou na neko... Bolest najednou ustala a bylo to
jako kdyz v naprostem tichu podvecera zahouka v bezprostredni blizkosti parnik.
Zaslechl dalsi zvuk, rozeznal v nem slova, ktera ho sokovala. Pravila: "Pane
doktore, ta neuroanesteticka jednotka uz zase nabehla, brzo usne". Usnul.
Prvni kroky po propusteni z nemocnice vedly do blizkeho kostelika.
:)
S pozdravem Radoomek
IMHOwgh \/ * * * *
* Jsem RadOOmek * * * *
* ^^ Tedy aspon si to myslim * * ... nekdy *
* a nekdy taky ne * Ale jeden vlastne nevi jestli si neco mysli *
* ... a tak * * ... mozna ani nejsem * *
* A tak se na me prosim nezlobte * * * *
*edited by Drsnak*
|
