Uklizim a porad chodim okolo nej. Zalepeny dopis, napsany pred tydny, tu stale
lezi, aniz by o nem adresatka vedela. Tehdy neprisla, aby si jej precetla, a
tak tu stale lezi.
Uklizim a nakonec vezmu do ruky i ten dopis. Co jsem v nem vlastne psal?
Nakonec mi to neda a trham obalku.
Jeden list, popsany z obou stran. Zacina rovnou, bez osloveni:
Je ctrnacteho unora, docela rano. Venku je snih, tady trosku tahne a
zamilovani maji svatek. Udajne. Proc? To nevim. Snad svaty Valentyn neco
provedl, neco, co vstupilo do dejin, tak rikajic.
Slavil se Valentyn pred Revoluci? Nepamatuji si, mival jsem tenkrat jine
starosti. Ja jsem neslavil nikdy. Nepral jsem si neco dostat ani jsem se
nebal, ze neco dostanu. Proste to slo vsechno mimo me, bylo mi to jedno.
Melo by se to zmenit? To ocekavani jiste, ale stejne to porad neberu nijak
vazne. Neslavim. Umeni prizpusobivosti nezenu do zradnych detailu.
A kolem me defiluji postavy a kazda ma v dlanich jednu jedinou mou predstavu
a kdyz je nejbliz ke mne, tak napne ruce a drti ji palci nebo ji proste
upusti a ona se roztristi na tisice kousku, ktere vitr, sam tam prizemni,
roznese tak, aby je uz nikdo nikdy nepoznal a nemohl slozit dohromady.
A ja, na nohach vratkych, obklopen temi, kteri me uz davno opustili, jim
odpoustim a zhasinam svicky svych nadeji, az sfouknu i tu posledni a vse
klesne do nekonecne tmy, ktera me obejme a bude me drzet za obe ruce, tak jak
jsem si vzdycky pral, abys me drzela, a bude me konejsit, dokud budu zpivat
svou pisen labuti.
Rikam vzdycky, protoze vse predtim byla jen hra na zivot, rikam tma, protoze
vse potom bude jen hra o zivot.
Bude to hra v kostky a s kazdym dalsim jejim kolem budu slabsi a silnejsi a
zranitelnejsi a zatvrzelejsi a bojacnejsi a odvaznejsi. A az konecne poznam
sebe, zvitezim - a prave tim prohraji vsechno, co mam. Radost a vztek a klam
a lesk odplavi me ja.
Az zbydu sam a uvnitr nic, budu kricet: "Podivej!" a celemu svetu otevru svou
hlavu a budu se smat a otevru sve srdce a budu mlcet a otevru sve zily. A svet
sam postavi mi bily kamen, na kterem bude vytesano vse, co zbylo z mych snu.
Petr
Mam z toho dopisu divne pocity.
Chvili na nej jeste koukam, znovu si ho prectu... Vyhodit nebo schovat?
Vyhodit nebo schovat?
Vyhodit nebo schovat?
Dopis?
Sebe?
Queen.
Takovyho troubu jako jsem ja stejne neceka nic dobryho.
A to je prave to krasny.
|
