Ja a kun
Prestoze vlastnim ridicsky prukaz jiz nejaky patek a myslim si, ze ridim
docela obstojne, to co mne potkalo kdyz jsem poprve sedl na kone, mi doslova
vzalo dech.
Byli jsme tenkrat kdesi v jiznich Cechach a mi pratele, se kterymi jsem tam
byl se nechali unest myslenkou na projizdku konmo. Ja jsem se samozrejme
nedrzel zpet, ba naopak, ja byl ten, kdo byl pro nejvic. Ten, ktery ostatni
vyhecoval, kdyz chteli couvnout.
Nasli jsme tedy konskou farmu, ktera nabizela projizdky na konich s
pruvodcem. Jiz prvni pohled na kone, ktereho mi pridelili, me vydesil. To vam
bylo zvire! Takove velike chlupate a respekt budici. Vyvolalo ve mne dokonce
pochyby zda je to skutecne kun, protoze v televizi vypadal uplne jinak. Prvni
problemy vyvstaly jiz pri nastupovani - jak se dostat do vyse jeden a pul
metru, kdyz vam k tomu nedaji schudky ci zebrik. Vzpomnel jsem si ale na
skolni leta, kde jsme skakali pri telocviku pres telocvicneho kone na del, a
pak jeste na westerny, kde na sve verne ore naskakovali podobne. Poodstoupil
jsem si tedy za sveho kone tak abych mel dostatecny rozbeh a jiz jsem byl v
letu, kdyz ten kun uhnul a ja se rozplacl na zemi jak siroky tak dlouhy.
Kdyby ten kun mel smysl pro humor, dalo by se rici, ze si posmesne odfrkl.
Nakonec jsem se na toho kone dostal, ale musel jsem si nechat vysvetlit
jak. A tak jsem sedel v sedle. To vam byla vyska, az se mi z ni zatocila
hlava. No a mohli jsme jet. Tedy vsichni jeli, ale muj kun stal. Po pokusech
mu domluvit, protoze kun nema ani volant ci pedaly, mi poradili trochu ho
pobidnout kopnutim do slabin. Kopnul jsem jednou, dvakrat a nic. Kopnu tedy
po treti a ...
... kun akceleroval z nuly na sto v jedinem okamziku, coz vedlo k tomu, ze
ja zustal na miste a kun se rozebehl. Ta zem je ale tvrda a daleko je na ni z
hrbetu kone. Za chvili se ten kun vratil, podival se na me a znovu si odfrkl,
zcela zrejme spokojen s vysledkem sve prace.
Pokud si ten kun myslel, ze se mne tim zbavi, tak se prepocital, protoze ja
se naopak vrhl do vzajemneho souboje, co jineho by to totiz bylo, s novou
vervou. Usedl jsem tedy znovu do sedla a mohli jsme se tedy vydat na
projizdku. To vam byla jizda. Horska draha je proti tomu detska kolebka. V
automobilu ci na motorce clovek pohodlne sedi a drzi se volantu nebo riditek,
ale na koni, tam je sedadlo zakulacene a clovek sedi na vrcholu, na kterem se
musi udrzet. Otazkou je jak, kdyz neni za co se poradne chytit. Da se to vsak
ustat, pokud kun jen jde, ale kdyz se rozbehne, vlajete mu na zadech jako
fabor.
Cely zbytek projizdky by se dal shrnout jednim slovem - katastrofa. Pote co
jsem zabrzdil o strom, vjel do reky a nechal se vlacet, jsem skoncil v
nemocnici.
-------------------------------------------------------------------------------
Ja bych se v kocarku vozil,ruzovy sny bych mnel jen,
ja bych se v kocarku vozil,den byla noc a noc den,
Ja bych se v kocarku vozil,hloupe se na lidi smal
Ja bych se v kocarku vozil,jen kdyby nekde tu stal
Chuckie
|
