Nad vrcholky hor zacalo splhat Slunce. Ostre paprsky zihaly do unavenych oci
jako bice ale mrazive~, nedokazaly zahrat. Pomalu se posadil na parez a vdechl
plne plice ranniho mraziveho vzduchu. Rozkaslal se a v koutku ust se objevila
kapka krve. Utrel ji hrbetem ruky. Chvili tak sedel a pozoroval hvezdu -
nemilosrdnou ale prece tak zadouci. Zamyslel se a po chvili se zvednul.
Schoval figurku, kterou pres vecer vyrezaval. Oprel se o jasanovou hul a
vykrocil do prusmyku.
Slunce uz skoro zapadalo a poutnik schazel do udoli roubeneho nekonecnem
stromu. Objevila se vyslapana stezicka, pak dalsi a dalsi, posleze splynuly v
siroky lesni uvoz. Nedaleko zahucela reka. Objevil praminek tryskajici ze
skaly a potesil ho ten krasny zvuk jasajici vody... Napil se ledove vody a
chvilku odpocival. Znovu jej zmohl zachvat kasle, ale za chvili se vzchopil.
Obloha se zatahla. Jeho cil byl nedaleko.
Dosel k vesnici a zaklepal na dvere prvniho domku u cesty. Zacal se snaset
snih. Do stromu se oprel vitr. Dal se do rychle rozmluvy s mladym chlapcem,
ktery mu otevrel. Pak mu podal figurku. Chlapec se rozbehl pryc dal do
vesnice. Poutnik se oprel o dvere a sledoval jej.
. o O ( Tak se meni zivot i tady, kde to vypadalo po leta jako za starych casu
a davno predtim... Ty stare domy zmizi ve viru plamenu a objevi se nove... A
novi lide s novymi zivoty... Tak jini a prece tak stejni. )
Chlapec se vratil a privedl s sebou starce.
"Prichazeji. Nezastavite je. Prchnete do lesu na jih, mnoho slunci cesty,
jestli chcete prezit." Poutnik se znovu rozkaslal. Krev se zaleskla na jeho
rtech.
O mesic pozdeji posledni rodina ze stare vesnice sedela na kmeni daleko,
daleko od rodnych lesu. Divali se na rovinu ubihajici do dalky, travnatou a na
konci se stribrite lesklo neco, o cem dosud slyseli jen v povestich a
zkazkach, ktere prinaseli obchodnici. More. Zustali jen oni - otec, matka, dva
synove, dcera. Prezili. Prezili krvavy kasel i strastiplnou pout. Zustali
sami. Ale nevzdavali se a sli dal.
Z krovin nahle vyletel sip a zabodl se do zeme pred Otcem. Otec se zastavil a
rozhledl se. Nahle se rozhodl a polozil zbrane na zem a svym synum prikazal
totez. Dcera si tiskla k nadrum drevenou figurku. Odevsad se vyrojili lide,
kteri jim mlcky odebrali veci a odvedli je - daleko.
Skoro u More byla vesnice Lovcu. Bliz byli jen Rybari. Otec se zahledel na
More. Uz mu nebylo tajemstvim. Zil zde jiz pres 5 zim. Kmen je prijal mezi
sve, zvlast kdyz rekli ze prezili krvavy kasel a znaji na nej lek. Par dni
pote, co prisli Otec s Rodinou, prisel mezi Lovce take krvavy kasel - ale
byli nemocni jen malo a brzy se uzdravili. Od te doby cela vesnice Lovcu
neznala krvavy kasel. Otec platil za vazeneho lovce. Jeho figurka se stala
mocnym talismanem vesnice Lovcu i vesnice Rybaru.
Po mnoha dnech se u brehu objevily prouzky dymu. Lovci se prisli podivat co
se deje. Na pobrezi byly vytazeny podivne dlouhe lode, s mnoha vesly a
plachtou, vsude pobihali Rybari a narikali. Pak uvideli horici vesnici Rybaru
a nahle se na ne vyrojila zbesila horda bojovniku. Otec umiral, zasazen mnoha
zbranemi naraz, sekery se blyskaly cerstvou krvi a lide kriceli.
V praskani dreva horici vesnice a plamenech ktere stravovaly tela se vznitila
figurka. Na te figurce bylo napsano: "Z~iju".
----------------------------------signaturefile------------------------------
:) <- That's me! :)
Smejte se - treba nekomu uzdravite nemocnou dusi.
|
