Raymond Queneau
Stylisticka cviceni
Honosne
"""""""
V dobe, kdy ruzove prsty usvitu pocinaji se vrasceti, vstoupil jsem co
strelhbite kopi do volookeho autobusu mohutne konstrukce, jenz krivolakymi
cestami zvolna ubiral se vpred. Orlim zrakem indianskeho zveda na valecne
stezce zaznamenal jsem pritomnost mladeho muze, jehoz sij byla delsi nez
hrdlo rychlonohe zirafy a jehoz rozeklany klobouk z mekke plsti, nenucene
okrasleny portou, vytvarel ozdobu hodnou hrdiny slohoveho cviceni. Tu z jeho
zlolajnych ust zamorenych nicotou zubni pasty vystoupila bohyne nesvaru a
vydechla jedovaty vir nenavisti na neznameho cestujiciho moucneho vzezreni. A
onen vyrkne tato slova k onomu: "Vezte, zly muzi, sili ve mne jistota, ze
zumyslne vstupujete mi na narty." Takto zahovoriv, mlady muz zirafi sije a
porty na klobouku popilil k uvolnenemu sedadlu.
Pozdeji, na nadvori mocnych rozmeru prezdivanem Rimske, zrim mladeho muze
zirafi sije a porty na klobouku v doprovodu pritele, velmistra to elegance,
pronasejiciho namitku, tykajici se nejsvrchnejsi casti odevu mladeho muze
zirafi sije a porty na klobouku, jiz nasloucham svym bystrym sluchem:
"Nepochybne by vam, drahy priteli, prospelo, paklize byste premistil tento
drcek o neco vyse smerem k hornimu obvodu prevlecniku."
|
