... Svetlo dopadalo kolmo na sachovnici. Vsude vladlo napeti a ticho, jen
po sachovnici se chvilemi kyval stin snurky od lampy, ktera Hru
osvetlovala.
Bily Kral obetoval sam sebe a ted vse zaviselo jen na Bile Kralovne a
ona to vedela. Vahala. Zajmout Cerneho Krale bylo pro ni riskantni, vzdyt
doted byl v osidlech Cerne Kralovny, ale zaroven ji to lakalo. Kolem sebe
mel svou druzinu, a presto byl sam. Vzdy byl sam a ona to citila. Cerna
Kralovna z nej vysavala silu a pokud ho chtela Bila Kralovna zachranit,
musela ho zajmout a dostat z dosahu Cerne. Rozhodla se. Zacala se pomalu
priblizovat. Cerny Kral se na ni dival prosebne a zaroven velmi
vyzyvave. I on si pral, aby to udelala. Byla bliz a bliz, ale nevypadala
nebezpecne. Vyzarovala z ni zvlastni sila, ktera Cerneho Krale pritahovala
a lakala. Jak se blizila, menila se i tvar Cerneho Krale. Uz nevypadal
jako tvrdy nemilosrdny souper, a skrz jeho plast jakoby prostupovalo
zvlastni svetlo. Nahle stanula primo pred nim. Cerna Kralovna byla ze Hry
pryc a ona nastoupila na jeji misto. Podmanive se usmivala a Cerny Kral
byl okouzlen jeji zarivou krasou, jejim klidem a vyrovnanosti. Padl na
kolena a v obeti skryl svuj oblicej do zahybu jejiho snehobileho roucha,
jakoby chtel uniknout z tohoto sveta. Bylo to magicke spojeni... Cerna a
Bila... Noc a Den... Zlo a Dobro... Kolem dokola byla citit laska a
stesti. Par prihlizejicich Hracu bylo prekvapeno, ale ne rozlobeno. Bily
Kral lezel se zlomenym srdcem mimo sachovnici a jen smutne prihlizel. Mel
divny pocit, ze nastane neco spatneho, ale nemohl uz nic delat. Vse mela v
rukou Bila Kralovna. Riskovala vse, ale nemohla si pomoci. Pripadal ji
nahle tak nadherny, vrely a nezny. Netusila, ze takovy muze byt. Uplne ji
to pohltilo a ona se tomu cele oddala..
Najednou ale prebehl po sachovnici stin. Prepadl ji divny smutek a
pocit, ze neco neni v poradku. Jakoby je nekdo pozoroval a cekal na
vhodnou prilezitost. Koutkem oka zahledla v rohu stat maleho Cerneho
pesce. Vypadal tak skrceny, bezvyznamny... a neskodny... Zdalo se
dokonce, ze ani jeho drevorezba neni dokonala. Jakoby mel ve tvari
neustale potmesily usklebek, a jeho cerna barva se na jednom miste
odchlipovala. Prebehl ji mraz po zadech. Podivala se na sveho Cerneho
Krale. I on sledoval pesce. V jeho tvari se objevil naznak strachu. Vypadal
znepokojene a trochu smutne, bylo mu zrejme pesce lito. Ale pak se znovu
zahledel do oci sve Bile Kralovny, chtel nasat jeji silu a rovnovahu...
Pozapomenout na pesce vsak byla osudna chyba. Na tahu byl zrovna ten
nenapadny, ale velmi dobry Hrac. Jeden maly krucek.. a z pesce je v mziku
Cerna Kralovna. Garde! Bila Kralovna je bez sebemensiho varovani vyrazena
ze Hry a ted lezi pohozena a pokorena mimo sachovnici ve zlovolnem
stinu. Cerny Kral je opet v obeti Cerne Kralovny. Ostatni Hraci s obavami
prihlizeji, jen on tam stoji a opet se mu do oci vkrada ten nepritomny
vyraz. Je znovu pohlcen jednou z jejich tvari. Je mu Bile Kralovny lito,
ale neni schopen se vymanit z moci Cerne Kralovny a rezignuje. Cerna
Kralovna je na sebe hrda. Opet ma svou loutku. Az ji nebude potrebovat,
zahodi ji, ale ted ji chce. Hlavne, ze je ze Hry ta Bila.
Hrac Bile Kralovny je velmi smutny. Vi, co ceka Cerneho Krale, ale uz mu
nemuze pomoci. Je ztracen stejne jako je ztracen on. Nyni uz znovu muze
jen prihlizet z povzdali, ze sera neosvetlene casto Hry...
|
