"Ty jsi nervozni!"
"Nejsem," ohradil se a jeho prsty dal protacely sklenku, "nejsem
nervozni," snazil se zklidnit.
"Tak copak?" usmala se.
"Mel jsem takovy divny sen," nechal konecne sklenicku na pokoji.
"Bily sen."
"Coze?"
"No, bily, proste bily. Vsude kolem me bylo bilo."
"A dal?"
"Dal nic. Proste bilo. To je konec."
Pokyvala hlavou na znameni, ze je to skutecne zvlastni.
Bylo uz po pulnoci.
Bar u reky zel prekvapive prazdnotou. Ctverice, co okupovala stul v
roku, uz odesla, uustali jenom oni dva, nekdo u vedlejsiho stolu a
barman, ktery se evidentne nudil a cekal na libovolny naznak od
nektereho z hostu. Ten nekdo od vedlejsiho stolu po dvojici porad
nesmele pokukoval. Mohlo mu byt tak lehce pres tricet, mozna i min, uz
mel kouty na hlave.
Tak tohle je presne ten typ, co nikdy nebude mit holku, pomyslel si.
Zestarne, zapskne a stane se z nej revizor nebo stredoskolsky ucitel,
kterej se necha oslovovat 'pane profesore'. Chudinka.
"Chtela bych ti neco rict."
Tazave se na ni podival. Barman zvedl hlavu.
Divka zacala rudnout.
"Budu mit detatko," spitla.
Nejdriv mu to nedoslo. Vicka mu rychle mzikala.
Detatko.
Jak dlouho uz o tom mluvili, jak dlouho o tom oba snili!
A ted, ted je to pravda, maji detatko, bude to kluk nebo holka, to je
jedno, ale bude jejich. Vlastni malinkate detatko!
"Milacku," poklepala mu na pazi, "slintas."
Honem zavrel usta a polknul. Otocil hlavu a zvedl dva prsty. Za chvili
byly drinky na stole.
"Ja -"
"Mlc," prerusila ho. "Nic nerikej. Prosim."
To je krasa, pomyslel si. Na tuhle noc se jentak nezapomene, slavit se
bude az do rana!
Porad byl jeste trochu zmaten, ale uz se mu hlavou honily velke plany.
Co poridit, kde co koupit. Mel by nastudovat nejakou knizku, aby neco
nezanedbal. Mozna jsou nejake kurzy...
Oci mu zarily. Pozvedl sklenku.
"Ne, ja nebudu," pohledla dolu a pohladila si bricho.
"Jiste, ano, samozrejme," koktal. Spravna zivotosprava, pochopitelne.
Zacala se mu tocit hlava z te nahle zodpovednosti.
"Pomerancovou stavu," krikl, "ne, ananasovou!" Co se to vlastne ma
pit, aby se dite narodilo zdrave?
Gestem ruky zastavila barmanovu akci. "Ne, ja uz opravdu nic nechci,"
omlouvala se.
Chlapek od vedlejsiho stolu si nervozne prohrabl vlasy a pomalu vstal.
Pak presel k jejich stolu.
Vrhl na nej tazavy pohled.
"Dobry den," zaznelo to spis jako odkaslani nez jako pozdrav.
Evidentne nevedel, co dal. Divka mu pomohla.
"To je Honzik," vstala.
Stale nechapal. "Aha," prohodil tupe na adresu nove prichoziho.
O co tu jde? Nejaky kamarad z detstvi? "No... tak se posadte," zacal,
vsak ono se to brzy vysvetli.
Necekal, ze to 'brzy' bude hned.
Divka chytla Honzika za ruku.
"To s nim mam to detatko."
"Za mesic se budeme brat," pronesl do absolutniho ticha Honzik a
polozil ruku kolem jejiho pasu.
Tise sledoval, jak Honzik plati a jak se ti dva maji k odchodu. Divka
se k nemu jeste sklonila. Posledni polibeni?
"Slintas, milacku," a byli pryc.
Zmatene polknul a civel dlouho do prazdna. V mziku pak dopil oba
drinky.
Honzik.
Honzik.
Zdalo se, ze mu zacina dochazet, co se vlastne stalo. To uz pred nej
postavil barman dalsi sklenici. Zrejme vsechno pozoroval. "Na ucet
podniku, pane."
Jen tak sedel a nic nedelal.
"Jak dlouho tu jsem?"
"Prave svita, pane."
Mlha se prevalovala nad rekou a bile chuchvalce se libaly s barovymi
okny.
"Tak na tu dlouhou bilou noc," a jeho prsty precizne a bez sebemensiho
zachveni uchopily dalsi sklenku.
Queen.
Takovyho troubu jako jsem ja stejne neceka nic dobryho.
A to je prave to krasny.
|
