To byl zase jednou den
Vecer pred dnem D si P&L s klidnym svedomim zalezly do postylek a Paja si
naridila budika na pul sedmou. Rano z nepochopitelnych duvodu zazvonil az o
hodinu pozdeji, cimz to vsechno hezky zacalo. Lucinka si krasne spala a
Pajinka sla uklizet do prace. "Tak kolem desate bych to mohla mit hotove a
mohly bychom vyrazit do Pisku," pomyslela si Pajinka. Kdyz tu chrr chrrr skyt
vyplivl vysavac a ne a ne zase nabehnout. Tak neboha Pajinka, rozmazlena z
vesnice:), vzala koste a zacala zametat. Kdyz se blizila jedenacta hodina a
ona mela teprve pulku zametenou pochopila, ze ani v deset ani v jedenact a
pri nejlepsi vuli ani ve dvanact neodjedou. Z prace dosla skutecne az ve
ctvrt na dve a probudila nic netusici Lucinku. Daly si snidani a porad jeste
doufaly, ze docestuji.
Asi tak ve dve vyrazily na vypadovku. Prvni salina jim ujela pred nosem, "To
je ale hloupa nahoda. No, nic se nedeje, pojede dalsi." Ta sice jela, i
pripoj stihly jen tak tak, ale co to? Salina koncila v puli cesty.. jeste ze
potkaly jednoho nejmenovaneho kamarada (dekujeme Rommele) a ten jim sdelil,
ze se opravuji koleje a ukazal jim autobusovou zastavku, ze ktere se konecne
dostaly tam, kam chtely.
Kdyz vylezly na silnici bylo uz kolem treti. Nebyly tam zdaleka samy, tak
zaujaly pozici na konci... vsechny stopare uz davno vzaly a ony porad nic.
Najednou pip pip pip, neco zvoni... a ono to Lucince v kapse. "Je ahoj tati.
No vis, nam ujel autobus, tak ted stojime na dalnici. Neboj, my se nejak
dopravime.. ne uz nic nejede. Ne nemusis pro nas opravdu jezdit. papa" (pozn.
redakce: uz nejsem mobilni debil:))) ) "Ufff, no snad me doma neublizi"
Asi tak za dve minuty se znovu ozvalo to podivne pipani "Ano? Tati... ne
jeste nam nikdo nezastavil." Tatinkovi se za ty dve minuty v hlave vylihl
genialni napad: "Hele, v 16.55 vam jede vlak, koukejte na nej mazat, ja vas
vyzvednu v Jihlave." Opravdu genialni, ale proc ne. Tak se sebraly a uspesne
dojely na nadrazi.
U pokladny jim rekli, ze vlak do Jihlavy v 16.55 v sobotu rozhodne nejede,
ani nikdy nejel a nepojede. Jediny nejblizsi jel az v 18.17. Lucinka to
chtela zavolat tatinkovi, ale ejhle zavada ... mobil mel vybite baterky.
Takze hura do budky.
Vlak nastesti cestou nehavaroval, ani mu nedosel benzin ani nikoho neprejel.
Proste poklidna cesta (sice trvala 3 hodiny), pri ktere se nam kazdych 5
minut oteviralo okno do mraziveho podzimniho vecera.
V Jihlave uz cekal tatinek s Lucincinou sestrickou. Vsichni svorne nasedli do
vozu a ten se kupodivu rozjel. Do Pisku dojeli v pohode kolem jedenacte a
Pajinka se uz zacala radovat, ze prece jen dojede tam, kam chtela. Na to ale
ani nemela pomyslet! V Pisku na krizovatce, pod kopcem, kde Lucinka bydli, se
auto rozhodlo, ze dal nepojede. Aby to patricne dolozilo, zaseklo rizeni a
klic v zamku primo pred policejni stanici. Tim momentem bylo jasne, ze dnes
vecer Paja nikam nepujde.
Ale co ted??? Sestriccin mobil mel "kupodivu" take vybite baterky. Pote, co
Pajinka prohlasila, ze nikam nepujde, se Ti nahore umoudrili a tak se jeste
stacili dovolat zachrany a prijelo pro ne auto a dovezlo je az pred barak.
A tak stasne dorazili a jestli neumreli, tak tam ziji dodnes ( a dokonce se v
poradku dostali i do zpatky do Brna:) )...puntik.... velky....cerny....KONEC!
Lucinka & Pajinka
p.s. Geosku, myslim, ze jsme te trumfly:)))
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
................. kdo si hraje, nezlobi. ':)
|
