......zeptal se ji proc a ona zase lhala. Byla zaskocena, nemel prece
pravo se ptat. Na neco podobneho nebyla pripravena. Podivala se z okna. Byl
sedivy uplakany den. Oci ji tekaly po lidech spechajicich do neznama. Chtela
byt jednim z nich. Citila jeho upreny pohled, pomalu se k nemu otocila a
pohledla mu do oci. Nevydrzela vsak jeho pohled. Chtela mu to rici ... ne,
vlastne nechtela. Touzila po tom, aby konecne pochopil, ale nepredpokladala,
ze by mohl chtit vysvetleni. Znovu na nej pohledla a zamumlala par zbytecnych
vet. Zkoumave se na ni zadival. Nevedela co dodat. Poodesla od okna a pozadala
ho o neco, aby prerusila nastale ticho. Kdyz odchazela, citila v zadech
mrazeni. Bolestne za ni hledel, ale ona se neotocila. Vedela, ze otoceni by
znamenalo jen dalsi trapeni. Odchazela s pocitem viny a ten uz ji cely den
neopustil. Neopustil presto, ze se nicim neprovinila!?
K Y S I :)
|
