Byl mlady, krasny a urostly. Pysne si prohlizel sva silna ramena a vzpominal.
Uz je to davno co jej nekdo obdivoval. Zasnene hledel do sve pameti, ktera
nedokazala pochopit vyznam slova "zapomenout". Vzpominal na dobu, kdy se
narodil. Kdyz poprve uslysel slova svych rodicu. Kdyz poprve otevrel sve
zelene oci a spatril napjate tvare dvou svych otcu a matky. Smali se na nej a
on se smal na ne. Nic jineho tehdy neumel. Zakratko se naucil vice nez smat.
Ukazali mu svet. Mrtve hory kameni, ve kterych proudila chladiva ziva voda.
Slabou vrstvicku potravy, ktera lezela na kameni a kterou tvorila zetlela
tela jeho davnych predchudcu. Dali mu bratry a sestricky. Pak prisli Jini,
kteri meli jine rodice a vypadali jinak. Uvazovali ale trochu podobne a tak
si dokazali s drobnymi potizemi rozumet. Jen nedokazal pochopit co ti Jini
jedi. Pili stejnou vodu, ale nejedli nic a na jeho otazky o jidle se zahadne
usmivali. Pak jeden z bratricku zabloudil daleko od vody. Videli jsme ho stat
na zlute pustine, ale nikdo nemel odvahu za nim jit. Volali jsme jej, ale
nehybal se, neodpovidal. Tehdy se Jini seskupili a sli za nim. Tesili jsme
se, ze nam ho privedou zpatky. Ale oni bratricka obklopili a my nevideli co
se deje. Pak se vratili, ale bez bratricka. Zmizel, uz tam nestal a Jini se
tajemne usmivali. Nedokazal to pochopit a tak hledal sve rodice, aby se jich
zeptal. Misto nich ale nasel jen zlutou prazdnotu a vratil se zpatky. Vsude
kde je hledal byla zlutava prazdnota, jen z modrave sedych lesklych platu na
zemi trcely zkroucene leskle vetve ze kterych slehaly modrobile plameny.
Okolo bylo jen zluto. Bratricci a sestricky se postupne vydavali ven do zlute
prazdnoty, aby nasli neco noveho. Ale zustavali tam stat, blize ci dal. A pak
vzdycky prisli Jini a jeho sourozenci mizeli. Zustal sam. Koukal se na
praminky vody a jezirka. Pak Jini prisli a postavili se kolem neho. Usmivali
se. Nechali mu jen jednu mezeru volnou - s vyhledem na zlutavou prazdnotu.
Nechapal je. Usmival se na ne. Oni na nej. Pokropil je vodou, ale oni mu to
nevratili. Usmival se. Prohlizel si je zelenyma ocima a ptal se svych
vzpominek. Dlouho tak stali. Jini zacali pomalu mizet. Zmensovali se. U jeho
nohou rostla sarlatova kaluz. On stal ponoren v tom, v co se oni promenili.
Ale pak i to zmizelo. Vsal rudou kaluz do sebe spolu s vodou. Pak pochopil.
Je sam. Oni vsichni zemreli. Zustal sam. Usmival se na hory kameni. V jeho
zelenych ocich se odrazely jiskrici potucky. Pak se dlouze nadechl a odkracel
k dalsimu jezirku.
Vtom se zeme i vzduch zachvely. Jemne bzuceni odkvetlo do pohlcujiciho
ticha a holograficky obraz krajiny s osamelym stromem vybledl a rozplynul se.
Nad mrtvou pousti, kde lezela laborator, dohorivalo Slunce a navzdy
ustoupilo Noci hvezd.
|
|-''`;-"'/- | BBS Floyd / Harkonnen
/-\ \|---\-_ | BBS Piskoviste / Fangorn
|_-| \ FANGORN | BBS Snow / LoneWolf
\/ |**| Hvozdu pan |
\--|'||--\ | http://www.upol.cz/~hrachovv
|
