Bylo to tesne predtim, nez jsem vystoupil na Kacerove, kam jsem se jel
vrhnout do jamy lvove, vlastne na zakladni skolu prcky do klavesnice klapati
uciti.
Stal jsem, opreny o dvere a na rub cerstve vytisteneho Neviditelneho psa
jsem si cmaral otazky do pisemky, kterou jsem sestackum sedmackum sliboval uz
nekolikaty tyden. Nevsimal jsem si lidi kolem, nevsiml jsem si ani kdy ta
divka pristoupila, mozna jednu stanici, mozna tam stala dele, mezi mnou a ji
byl jeste mlady blondak s kulatymi brylemi se stribrnymi obrouckami a bouli
mobilniho telefonu za pasem.
Stihla, hezka hnedovlaska, stala tam, a najednou lezela.
Vlastne bych si toho ani nevsiml, blondak stal porad prede mnou, byl to
jen takovy tichy tupy uder, jako kdyz se sesype hromadka novin, jako kdyz
poklepete prsty na prazdnou lepenkovou bedynku, nebyt ticha, ktere najednou
zavladlo. Vedle blondakovych vylestenych polobotek proste najednou lezely v
neprirozene poloze male, cerne divci strevicky.
A vsichni - VSICHNI ti, kteri si rikaji lide, pani tvorstva, stali, divali
se po strope a rozhlizeli se po ostatnich. Tak kdo bude prvni. Kdo to vezme
na sebe. To byla rana, treba si neco udelala, s tim nechci mit nic spolecneho.
Jeste bych mel problemy... treba se zvedne sama. Kluk s walkmanem mel sva
sluchatka a dal se tvaril, ze ho nic jineho nezajima, pani s taskou nakupu
peclive zkoumala hodinky, blondak s mobilem, mobilem, na kterem se da zdarma
zavolat cislo ambulance, stal prede mnou a dival se jinam...
"Kacerov."
Odstrcil jsem blondaka, sklonil jsem se k divce a chytil ji pod hlavou.
Nadzvedl jsem ji a nez jsem se rozhodl, zda zkoumat tep, dech ci co nam to
tolikrat vtloukali do hlavy, otevrela oci. "Je to dobry?" "Ja... ja... asi
jsem... omdlela..."
"Ukoncete vystup a nastup, dvere se zaviraji, pristi stanice Roztyly."
Ohledl jsem se ke dverim - blondak s mobilem byl mezi prvnimi, pani s
taskou razovala ze dveri. Blondak se kratce ohledl a pak uz jsem ho jen
zahledl nekde na eskalatoru.
Pomohl jsem divce vstat ze zeme a posadit se (na misto, neochotne uvolnene
cernovlaskou se sluchatky), porad jeste nechapala, co se vlastne stalo.
Chvilemi chytala dech, chvilemi se vzpamatovavala ze soku... iniciativu
prevzal stary manzelsky par, sedici vedle. Ted uz jsem byl zbytecny... na
dalsi zastavce jsem jen rekl "Musim jit..." a poslal povzbudivy usmev,
vystoupil a presel na protejsi peron.
Cestou o stanici zpet jsem jen premyslel, kolik lidi denne spadne na zem,
jako kdyz se sesype hromadka novin, jako kdyz poklepete prsty na prazdnou
lepenkovou bedynku. A kolik z toho neni jen ztrata vedomi, zatoceni hlavy z
dusneho davu. A kolik lidi se ani neohledne a specha dal se svymi nakupnimi
taskami, walkmany, kravatami, stribrnymi obrouckami a mobily.
A kolik se jich ohledne - ale necha tak...
____________________________________________________________________pharook_
"Mesic je dulezitejsi nez Slunce", reklo dite. "Protoze sviti, kdyz je tma."
|
