Vysel na vrsek a byla tmava noc. Tmava? Ne, tmava ne, v tomhle meste neni
tmavych noci. Nebe bylo zamracene a ozarene svetly, jez stvorili lide.
Stal na vrsku a dival se na mesto. Pozoroval. Videl domy, ulice, auta, stavby
z cihel i betonu, svetla. Dival se dlouho a cekal, jestli uvidi cloveka.
Stal a dival se. Mesto plne lidi -- a prece nebylo videt cloveka. Vsichni se
schovali do svych bytu a domu a aut. Pred cim se vlastne schovavaji? napadlo
ho. Stal a premyslel. Premyslel o sobe a o lidech, pred cim se schovava on
sam?
Zacalo mrholit a cloveka jeste nevidel. Nahle jej upoutala vetvicka stromu,
pod nimz stal. Rasil na ni list.
Najednou, sam tomu nechtel uverit, clovek. Objevil se a zase zmizel. Prosel
jeho obrazem, nepostal na chvilicku. Nechtel tomu ani sam verit, v tomhle
svete jeste ziji lide.
|
