No a tak se oddavame spekulacim, zmitani strachem a touhami, v tichem
nicnedelani, na buhviktere casti hory. A mlha kolem nas rozdeluje. Jenom
malokdy nekoho potkame a jenom malokdy jsme ochotni se ho zeptat, jestli
nahodou neciti to co my. Jenom predstirame, ze lezeme, a ztratime se v mlze,
aniz bychom si cokoli rekli. A pak zase upadneme do naseho kataleptickeho
stavu.
Ale presto v sobe cas od casu nalezneme silu a popolezeme o kousek vys.
Mrska mlha, ale vzdy postoupi s nami a obrati vnivec celou snahu. Ale clovek
presto citi, ze s kazdym metrem kterym se povznesl, nebo spis vydrapal, vys
nad minulost nad stereotyp, je nam lehceji. A pak to jednou prislo. Splhal
jsem vys ... a vys ... a mlha se priblizila. Co se stalo nechapal jsem. Aha,
ja , no , cosi se zlomilo a uz nejak nemam touhu se vratit. Vlastne ano, uz to
vidim, chci jit nahoru a to dole uz me pestalo pritahovat. Mlha je stale bliz.
Vlaste uz mi je trosku zima, jak me mikroskopicke kapicky vody obklopuji a
vysavaji mi z povrchu kuze teplo. Take viditelnost uz neni takova.
Mlha me obklopuje. splham co nejrychleji az temer neoparne, abych uz z ni
byl venku. Ale konec mlhy nikde nevidim. Diky neopatrnosti jsem jiz dvakrat
tak tak spadl, ale nakonec jsem se vzdy zachytil. Taky jsem si vsiml, ze ty
uchyty kterych jsem se zachytil tam driv nebyly. Jsem v pokuseni to vyzkouset
na nekterem uplne hladkem miste. Nemam k tomu zatim odvahu. Je mi zima, ale
nevzdavam se.
Mlha nekonci. Zacinam pochybovat a touzit po navratu dolu do tepla. Mozna
je to jen zkouska, kdo vi...
:)
IMHOwgh \/ * * * *
* Jsem RadOOmek * * * *
* ^^ Tedy aspon si to myslim * * ... nekdy *
* a nekdy taky ne * Ale jeden vlastne nevi jestli si neco mysli *
* ... a tak * * ... mozna ani nejsem * *
* A tak se na me prosim nezlobte * * * *
|
