Stalo se dnes rano
Autobus, tedy to zarizeni co me dopravuje do prace, jede od nas ze zastavky
vzdalene asi 3 minuty svizne chuze. Ceka tam do pul sedme a pak, s houkanim v
radiu, vyrazi na trat smerem k mestu.
Postel. Lezite v teploucke, vyhrate, vlastni postylce a mate vztek ze uz
nespite. Musi byt jeste hodne brzo.Budik jeste nezvonil. Prevalujete se a
nechce se Vam vystrcit ani nos. Snazite se pomalu prinutit alespon podivat na
budika abyste vedeli kolik ze je to vlastne tech hodin.
Nakonec se premluvite. Pomalu si uvedomujete kolik ze to na tom budiku
vlastne je .. za chvilku pul sedmy ? Pomalu to cloveku dochazi a najednou ho
to baci. Hmat, budik uz je vyzvonenej !!! Pohled na hodinky co lezi vedle.
Bez paru vterin za pet minut pul ! Zmatek.
Natahuju na sebe slipy, letim dolu po schodech, hazim na sebe po pameti dziny
a kosili (na jeji zapinani neni cas), beru tasku, na verande boty (ty sem
stihal i zavazat). Do jedny ruky sustakovku, do druhy tasku a takhle (v
podtstate polonahej) vyrazim na ulici. Ve sprintu natahuju a zapinam
sustakovku aby nebyla videt ta nezapnuta kosile. Smatram si po kapsach jestli
mam vubec penezenku (a tudiz penize). Posledni zatacka, pohled na hodinky a k
zastavce. Slava, autobus tam jeste stoji, asi o pul minuty. Zaplatim a
autobus se dava do pohybu. Sedam si a uhrabavam vlasy do jakehos takehos
tvaru, vymnu ospalky a hledam zurive zvykacku abych se nebal na nekoho
promluvit.
Ale jsem stastny, trasa postel sedacka autobusu pod pet minut. Muj osobni
rekord.
(ale musel na me bejt vazne desnej pohled)
Martin OZZY Lipinsky, duverivy blazen co se nepouci.
|
