Vynes caj na Slunce
odrazi duhu
do tvare
pak se vrat do zeserele cajovny
a posad se na okraj Slunecniho paprsku
dopada na zem a na steny zaplavou zlata
a zrnicka prachu tancuji
sklonis svou tvar nad teplym dechem caje
myslenka v tobe zraje
zahledis se oknem ven
do zelena
a taky je hnedy
jako pole v tesknem soumraku
voni hlinou, roste v zazraku
stvoreni maticky zeme
zasni se draci oci rozvite v salku
pu-erh otevre knihovny
belostne chmyri na vlastovcim jazycku
smichem zaviri po tenkem malicku
malicka
tolik barev najdes ve vode
v caji
listky v nem odkvetaji
a voni
dalekem
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
Oh, what sad times are these when passing ruffians
can say 'ni' at will to old ladies.
|
