Divka prave vytahovala okov ze studny, kdyz zaslechla duneni kopyt. Zaclonila
si zrak a pohledla smerem, kterym zvuk zaslechla. Jezdec se blizil rovnou k
ni. Mel na sobe snehobile kalhoty, bilou kosili a rudy satek kolem krku, jeho
kratke zlate vlasy zarily ve slunecnich paprscich. Vzprimeny posaz na krasnem
belousi vypovidal o jeho urozenem puvodu. Byl to Bily Jezdec.
Prijel az k divce, strhl si satek, ktery narusoval monotonni barevne vzezreni
a pravil k divce, podavaje ji satek: "namoc tento satek do vody a podej ho
ubohemu poutniku, by mohl svlazit svuj ret rozpraskany dlouhou jizdou na
slunci a uspineny prachem nekonecne cesty."
Divka vsak odvetila: "je lepe trapit ret touhou po vode kratkym svlazenim,
ci zhluboka se napit a vychutnat si proud protekajici hrdlem?" S temito slovy
mu podala cele vedro. Jezdec ho prijal a hltave pil. Voda mu pritom tekla po
tvarich, prsou ba az na boky ore. Kun se zatrasl a divka se zasmala. Pote, co
ji Jezdec vratil vedro, dala napit i jemu.
"Proc ma tvuj satek rudou barvu?" zeptala se.
"Je to stejna barva, jakou ma krev nepritele. Satek mi neustale pripomina,
co je mym cilem. Bili Jezdci nebudou mit klid, dokud bude necistota panovat na
tomto svete. Az zemre posledni stoupenec zla, tehdy strhneme satky a budeme
jezdit po svete s holym krkem a budeme zvestovat prichod dlouho ocekavaneho
stesti, blahobytu a cistoty na celem svete.
"Zustan pres noc," pravila divka, "jiste mas pred sebou jeste dlouhe mile
bezutesnou krajinou a slunce se jiz chyli k zapadu." V ocich ji plalo ciste
svetlo.
"Rad, mam tu vsak schuzku s prateli."
"Jiste i pro ne se ve vsi najde vhodne pristresi."
Jezdec se sklonil k divce, ale pak se zase prudce zvedl a pohledl zpet k
zapadu, odkud prijel. Zretelne videl cernou siluetu jezdce. Pobidl sveho kone
a tryskem mizel na vychod. Divka se zapotacela a smutne hledela za Jezdcem.
Ani se nenadala a ozvalo se za ni: "Dobre odpoledne preji!"
Podesene se otocila. Dalsi jezdec, tenhle vsak byl na cernem koni a cely
oden do cerneho. Havrani vlasy mu spadaly na ramena, kde splyvaly s cerni
dlouheho plaste. Nahlave mel cerny klobouk a skrz temne vousy na ni cenil sve
zuby - jedinou bilou vec, kterou disponoval.
"Bude dobre, az zmizis," opacila.
Cerny Jezdec si vsak nevsimal jedovate poznamky a pravil: "dej mi napit,
prosim, jsem zmozen?" Divka vsak vystrasene odbehla pryc.
Jezdec seskocil z kone a pocal vytahovat okov ze studny. Uz ho mel venku,
kdyz se prehnal statkar s vidlemi: "zmiz odsud, na cizaky tu nejsme zvedavi."
"Jen se napiji a odjedu," namital cerny jezdec hlubokym hlasem.
Statkar jiz na nic necekal a zautocil vidlemi. Jezdci nezbylo nic jineho, nez
se branit tim, co mel prave v ruce - okovem.
Vidle se do okovu zabodly az podezrele snadno, chatrny dzber se pritom
rozpadl na kusy, nektere zustaly viset na vidlich prekvapeneho a zaroven
od hlavy az k pate mokreho vesnicana. Jezdec nelenil, skocil na kone a zmizel
k vychodu.
"Za to draze zaplatis," kricel za nim zmaceny muz.
O par chvil pozdeji se Cerny Jezdec vracel a v patach mel tri Bile. Projel
vesnici a padil za sluncem. Mel pred Bilymi vyrazny naskok, ale jeho kun byl
unaveny po ceste, zatimco minimalne dva bily orove se zdaly bit pomerne
odpocati. Zajizdeli prave do lesa kdy jiz treti bily kun dvema ostatnim
nestacil. Ti se od neho odpojili a jali se stihat Cerneho Jezdce o poznani
rychleji. Treti Bily Jezdec zvolnil, ale stale pokracoval po ceste. Jel
dlouho, ale les stale nekoncil. Najednou z lesa vyjeli dva kone a na nich
Cerni. Razem mu zatarasili cestu. Ohledl se. Za nim byli dalsi dva.
"Tato cesta neni bezpecna pro takove, jako jsi ty," rekl jeden.
"Nebojim se vas!" opacil nepresvedcive Bily a sklidil smich.
"Nechte nas na pokoji a my nechame Vas!" rekl ostre opet onen Cerny. Jeho
kun neklidne preslapoval na miste.
"Pcha, jste menecenni, nezaslouzite si dychat nas vzduch a pit nasi vodu!"
"Nejsme o nic horsi nez vy. Zmiz odsud naz se skutecne rozcilim," pravil
Cerny zvysenym hlasem a uvolnil cestu.
Bily Jezdec s ulehcenim pobidl kone a projel mezi Cernymi. Po nejake chvili
neklidne jizdy, kdy se stale otacel nasel vprostred cesty velkou krvavou
skvrnu a v prikope zrel lezet cosi cerneho.
Dostali ho, pomyslel si, a ostatni brzy taky dostaneme. Vymytime dabla v
podobe Cernych Jezdcu. Kopl kone do slabin. Musi dohnat pratele driv, nez sem
Cerni dorazi.
Alnagon
<Pricinou tohoto zvuku je nas pracovnik>
|
