Jsem bytost serosvitu. Rodim se za mlhavych soumraku a prochazim nocemi
bez Mesice, pod baldachynem mraku, i v chladivem trpytu hvezd. Rad se
divam na kapky vecerni rosy zarici v pavucinach natazenych mezi listky
ruzi. A jen tehdy vychazim do svitu uplnku, kdyz jsem obklopen temnou
zeleni majovych stromu.
V mych vzpominkach tanci vitr na listech stromu, svezi zeleni zbrocene
krvi nadchazejici jesene. Lehounky vanek povida mezi vetvemi zalitymi
sluncem casneho odpoledne - a babi leto probouzi v mladych dusich touhu.
Ach, Vesno, Tve mzive probouzeni dne a usvitem ovencene vrcholky hor...
Stribrne kvety casu mi rasi na spancich - a ticho nedelniho odpoledne
hreje me znavene srdce. Ale to jen zaprasene listy knih prevracim - v
zaltari svych vzpominek.
Ted obracim nehasnouci oci vstric pustym planim noci; tak, jako jsem byval
bytost svetla, ted poznavam krajiny soumraku. Dnes znovu vitam krasu prvni
hvezdy, prichod rannich mlh kdyz sestupuji po ubocich hor jako jarni
zaplava. Znovu vonim, jak vychlada teplo vlci stopy na snehovem dechu
zimniho vecera. Divam se, divam, jak kopce ubihaji do zasnezenych plani.
Stojim na vrcholku hory - a jiskry hvezd zazihaji ledove krystalky ve
vetru. Uprostred temnych plani nasloucham, jak vitr presypa zrnka casu a
po propadlych tvarich mne hladi cerna kridla krkavcu.
Jsem pisen hory, dech cloveka, tvor serosvitu. Prochazim siranim a muj
tichy usmev se rodi za soumraku. Jsem cerna skala ucty omsela destem
lasky, skropena chladem usvitu. Jsem krasa tmy a nadhera sera.
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
|
