Je krasny den. Jeden zawislak leti z koleje do skoly, aby si poradne
zazawislacil, protoze toho ma spostu na vypraveni. Je to jeden z tech
chudaku, kteri jeste nemaji internet na pokoji, ale i to se asi casem zmeni.
Dosel na metro ve stanici Prazskeho Povstani. Tesne pred nosem mu v jeho
smeru ujelo. Nevadi, pojede dalsi. Dosel na sve obvykle misto na nastupisti a
cekal.
Za necele tri minuty priletel dalsi vlak. Zastavil jeho oblibenymi dvermi
uplne presne u mista, kde stal. Zawislak si pomyslel: "Uz mam proste cvik
:)".
Za sklenenymi dvermi staly dve, asi trinactilete, divciny a usmivali se na
nej. Stal tam a cekal, az se otevrou dvere a on bude moci klidne nastoupit.
Stal a cekal a divciny se usmivali cim dal intenzivneji. On ale stale stal a
usmival se na ne. Ten jejich usmev mu dodal tolik dobre nalady, ze se to ani
neda vyjadrit.
Kdyz uz tam stal docela dlouho a cekal na otevreni dveri, devcata nevydrzela a
zacala se smat. V tom okamziku pochopil: "Tudy to asi dnes nepujde." Rychle
dobehl k dalsim dverim a nastoupil do vagonu. Za okamzik se dvere zavreli a
vlak se rozjel.
Javim se ale porad jen usmival ac se s temi divkami neznal, rikal si: "Je mi
diky vam tak dobre, jako s lidmi, ktere miluji a znam jiz delsi dobu. Diky.".
Kdyz vlak dojel na Muzeum, lidi se vyritily ven a vzajemne se sobe ztratily.
Jeste jednou se Javim zamyslel nad dnesni prihodou a dosel k zaveru velice
jasnemu a snad i moudremu ...
telnet fs.fsik.cvut.cz ..... (S)elect -> StaloSe ...
*
**** **** ***** *** * * *** * * Smutny kral ve smutne zemi
* * * * * * * * * ** ** na vecnost zit odsouzeny
* **** * * ***** * * * * * *
**** * * * *** * * * *** * * (C'est la vie)
|
