Strucne pripomenu predchozi dej: Po divadelnim predstaveni prichazi za Hercem
do jeho satny Divacka. Herec neni zrovna v dobre nalade a odmita se podepsat
do programu, dokud Divacka nezarecituje nejakou basen. Ta odmita, Herec
zdanlive rezignuje. Konflikt ale eskaluje, kdyz Divacka zjisti, ze je satna
zamcena a Herec ji ohrozuje pistoli.
Divenka zrejme recitovat opravdu neumi, navic zrovna neni v rozpolozeni, ve
kterem by se ji nejaka basen mohla vybavit. Ovsem recitaci by si mohla
zachranit zivot, jak se zda. Co ji poradite?
Otazka c. 1: Ma se odhodlat k recitaci? ANO nebo NE?
Na otazku mi odpovedelo sedm lidi. Dva hlasy pro NE, pet pro ANO. Mezi
doporucovanymi basniky se nejcasteji objevil Jan Neruda, dale pak Jiri Wolker
a Karel Jaromir Erben.
Dobra, bude se tedy recitovat. Ovsem nestezujte si, kdyz se vam vyvoj situace
nebude libit, sami jste si zvolili pokracovani. Moznost volby vam v tomto
pribehu umoznim jeste dvakrat.
Sahla po klice a zarazila se. Tezko rict, co se ji prave honilo hlavou.
Pred ni zamcene dvere a za ni Herec, jeji Mistr, ktery byl jeste pred
chvilkou
u skrine.
Psychicky na tom nebyla zrovna nejlip, ale oci, zality zasychajicimi
slzami, ji stale jeste slouzily.
Herec stal u ni a miril na ni pistoli, kterou zrejme vylovil ve sve skrini.
"Tu basen," rekl a durazne a malinko se usmal.
Znovu marne zatapala po klice. Stvana lan v poslednim tazeni. V naprostem
tichu se svezla na zem.
"Neumim," hlesla.
Hlas se ji trochu zklidnil. Zacala byt apaticka. Porad tocila dokola
knoflickem na svem kostymu a broukala si sve "neumim, neumim".
Herec zavahal. Uz ji malem chtel pustit, vystrasena byla dost, ale tahle
situace jej zaskocila. Rozhodl se, ze musi pokracovat v tom divadylku, i
kdyby melo dojit az na to strileni. V te chvili jeste netusil, ze jej Divacka
za chvili rozzuri natolik, ze to divadylko vezme prilis vazne.
Lehce ji kopl do boty. Divacka se probrala ze sveho snu, pamet se ji vratila,
ale stale zustavala ditetem.
"Postovni schranka, Jiri Wolker," pronesla infantilne a stale se usmivala.
Nadechla se a spustila: "Postovni schranka na roku ulice kvete modre. Lide si
ji vazi -"
"Dost!"
Divacka provedla - aniz si to uvedomovala - tu nejneobratnejsi vec ve svem
zivote, ktery se tak rapidne blizi ke svemu smutnemu konci.
Vybrala si Wolkera, tedy basnika, ktereho Herec z jistych
duvodu nenavidel a ktereho si presto vazil, protoze chapal, ze basnik sam je
jen nevinnou obeti te nenavisti.
Vetsinu Wolkerova dila znal nazpamet. Musel, snad proto ta nenavist. A
protoze jej tedy znal a vazil si jej, byl na nej velmi citlivy. Na vyberu
basnika by tedy nebylo nic zleho, az na tu drobnost, az na ten vynechany
radecek, ktery spustil veci nevidane.
Herec kricel a rval a hulakal a sipal a nadaval a vyhrozoval. A my vime proc.
Divacka ne. Recitovat neumi, vzdy do toho byla nucena. Nedivme se ji, ze se ji
z hlavy neco vytratilo. A nedivme se ani Herci, ze ho to nebetycne rozcililo.
Nez byla recena slova "kvete modre", byla to jen hra. Ted z toho ovsem byla
polska tragedie - ona bila, on rudy.
Herec pochoduje mistnosti k Divacce a od Divacky, ke dverim a ode dveri,
ruka s pistoli se zdviha a zase sklani. Mysli to vazne.
A jestli jej neco rozcilovalo jeste vic, nez ten popleteny Wolker, tak to byl
divcin nepritomny vyraz. Uz jenom kvuli tomu vyrazu dostal chut vystrelit.
Strilet, at tece krev.
Vyborny napad na tema "jak si zastrilet" zacinal nabyvat jasnych obrysu.
Presel rychle k divce a ustedril ji rozmachlou facku. Hrube ji popadl za ruku,
zvedl ji a odtahl ji do kresla. Nez tu ruku pustil, napad uzral.
Facka se zdala sice zbytecne dramaticka, ale rozhodne prispela k tomu, ze si
Divacka opet uvedomovala, v jake neprijemne situaci se nachazi. Schoulila se
v kresle a opet se zacala trast a vzlykat.
"Zahrajeme si takovou hru," rekl Herec a v jeho usmevu bylo pramalo nadeje.
Vysvetlil ji pravidla te podivne hry, kterou spolu meli sehrat priznivec a
odpurkyne poezie. Podivna, nespravedliva hra s nejasnym koncem.
Po vyslechnuti tech pravidel se divce neco vzpricilo v krku, nemohla mluvit,
ani hlavou zavrtet, jen se klepala stale vic a vydesene vytrestene oci rikaly
"ne, ne, ja nechci".
Hra, na jejimz zacatku ma jeden z hracu pistoli, hra, na jejimz konci ma
druhy z hracu o prst mene.
"Budu parafrazovat jednu znamou basen. Neuhodnes-li jmeno autora, ustrelim ti
kus malicku."
Herec se postavil divcino kreslo a pomalu zacal odrikavat.
"Wolker je prvni a posledni ma laska."
Naklanel se k ni stale vic.
"Wolker je prvni a posledni muj hrich."
Septal a prece, jako by kricel do celeho sveta.
"Nepoznat Wolkera -"
Na chvilku se zarazil se usty pootevrenymi, a pak dokoncil po slabikach,
"ne-vy-stre-lil-bych!"
A lusknul prsty.
Divka mlcela. Nevedela. Se zatatymi pestmi zoufale premyslela. Ten rytmus, ta
slova, "Wolker je prvni a posledni ma laska", to uz nekde musela slyset, to
musi znat...
A mezitim luskani prstu odpocitavalo deset vterin.
"Prvni a posledni ma laska", "prvni a posledni muj hrich", to se museli ucit,
nekdo ji to rikal, videla to v televizi...
Nevzpomnela si. A snad i kdyby si vzpomnela, nebyla schopna nic vyslovit. Byla
jak ochrnuta, ale najednou to z ni spadlo, to kdyz ji herec sahl po ruce:
Zacala kousat a skrabat, najednou jecela, kopala a prala se, vylitla z kresla
a vrhla se na Herce, ale byl to marny boj. Pres vsechna drobna zraneni, ktera
mu zpusobila, byla to nakonec ona, kdo lezel na zemi, ruku zkroucenou, na
jejich zadech Herec, v jeho ruce pistole.
"Prohrala jsi," a zcela vazne hodlal dodrzet pravidla hry.
STOP!
Zda se, ze to Herec nema v hlave v poradku. Prat se s mladou damou,
vyhrozovat ji, to se prece nedela. Ale ted se to vysinuti konfrontuje se
skutecnym fyzickym nasilim. Uz nejde jen o plana slova, prichazi cin. Co se
ted odehrava v Hercove mysli? Je to jeste Clovek, nebo uz Zvire?
Otazka c. 1: Ma vystrelit? ANO nebo NE?
(Upozornuji, ze pokud vystreli, tak se i trefi, konkretne do jiz zminovaneho
malicku one slecny.)
Sve odpovedi mi piste do mailboxu. Pokracovani priblizne za tyden.
Queen.
Takovyho troubu jako jsem ja stejne neceka nic dobryho.
A to je prave to krasny.
|
