15:40, odchazim z prace. Vychazim z domu u Minuty a nasavam ten svezi vzduch.
Prestoze je mozna pod nulou, je prijemne a ve vzduchu je citit blizicise
jaro. Clonim si oci pred primym sluncem. Staromak je dneska nejaky hezci. A to
slunce tak prijemne simra ve tvari. Usmivam se. Usmivam se na svet a obracim
svuj krok smerem k Narodni tride. Usmivam se na slecnu, ktera mi prodava
parek v rohliku, ale pres vystavene plechovky muj usmev neregistruje. Usmivam
se na babicku o holi. Zmatene me pozoruje a zrychluje krok. Usmivam se na
vylohy, usmivam se tomu, po cem jsem uklouzl, usmivam se na cely svet. Je mi
krasne. V perlovce se usmivam na prostitutku. Teda vzhledem k odpoledni
hodine to asi nebude prostitutka, ale zmalovana a oblecena je vskutku, no
rekneme zajimave.
Ve ctyri odpoledne jsem videl prostitutky jen v Zeneve. Pri pohledu na ne
jsem pochopil, proc jim smena zacina tak brzo, ackoli asi by bylo lepsi,
kdyby je halila tma. Ja byt jimi, tak se pri trose soudnosti radeji ucim psat
na stroji, ba co dim, setrim na plastickou operaci.
Ale vratme se zpet k narodni tride. Stale se citim skvele, ackoli nemam
duvod, stale cenim svuj zluty chrup na cely svet. Usmivam se na sediciho
klasika, culim se na partu hlucnych cikanu, smeju se na skinheda, ktery ke me
pristupuje a s ponekud nepoetickymi slovy: "co se tlemis, debile," mi vyrazi
zub.
Alnagon
Kdo odola pokuseni podlehnout touze nechat drimat vlastni energii, byva
obklopen chlorofylem.
|
