Stalo se loni v lete, den pote, co mi jista velmi sympaticka slecna z mesta
neprilis od Prahy vzdaleneho sdelila, ze chce byt pouze moji kamaradkou. ten
den jsem jel metrem svuj oblibeny usek IPPavlova - Kacerov (pac kousek od
Kacerova bydlim). Stojim priblizne uprostred vozu, obema rukama se drzim
(kazdou rukou na jedne strane, stojim ve smeru jizdy) a v tom si vsimnu dvou
slecen v predni casti vozu. Neco si povidaji a obcas se kouknou mym smerem.
Nenapadne se ohlednu, ale za mnou nikdo nestoji. Tak se kouknu na slecny a
usmeju se. Ony taky. Tak si postupne vymenujeme usmevy. Nahle vidim, ze jedna
slecna neco septa te druhe a pritom na me ukazuje. Mrknu dolu, kalhoty jsou
zapnute. Mrknu zpet na slecny, septajici slecna kouka na tu druhou a ta
krouti halvou a smeje se (doslova odeziram jak ta prvni rika "jo, proc ne?" a
ta druha "ne, neblbni"). Na Pankraci to ta septajici slecna nevydrzela,
vystoupila a znovu nastoupila dverma bliz u moji malickosti. Pristoupila ke
mne s tajemnym usmevem a promluvila: "Muzu se te na neco zeptat?" Ac sokovan,
klidne jsem odpovedel: "Pokud budu znat odpoved, tak ano". Ona divka se na me
s usmevem podivala, pak se ohledla k te druhe slecne, otocila se zase ke mne a
pokracovala: "My se tamhle s kamoskou dohadujeme, kolik je ti roku." "A ktera
trefila bliz?" pokousim se o vtip. "To prave nevim", vece slecna. "No tak
ktera tipuje vic?" pokracuju a zacinam se smat. "Ja," hrde prozrazuje slecna
a dodava, "*advacet". Zamyslim se a odpovim: "No, skoro jsi to trefila, je to
presne o rok vic." "Vazne? *advacet? A nechces si prejit tam k nam?" "Ani ne,
uz budu vystupovat," vymlouvam se chabe, i kdyz v mem nitru milion hlasu
krici "ano". "A kde? Na Budejovicke?" "Ne, na Kacerove". "To je skoda, my
vystupujeme na Budejovicke," ukoncuje nas hovor slecna. A skutecne tam i
vystoupily.
Od te doby jsem je nevidel....
Linux? Dekuji, davam prednost znacce Kalasnikov.
T A Z
|
