Raymond Queneau
Stylisticka cviceni
Idiomy
""""""
Jednoho dne jako stvoreneho jsem jel autobusem na kraj sveta k
Champerretske brane. Opodal postavalo stvoreni jeste zelene, mleko mu teklo po
brade. Kost a kuze, krk jako sedm hladovych let, hucku na tri facky, nadymalo
se tam jako pav. Najednou mu neco preletlo pres nos: pustilo se do sveho
souseda, ktereho uz pomalu obrustal mech, ze pry mu slape na nohy, jak je den
dlouhy. "Reknu vam to na rovinu," pravilo. "Z toho by jedno dostalo mlade."
Jenomze ten druhy snedl mozna mnoho kapusty, ale nebyl zadny hej pockej -
zmeril si to vysrkmaslo, jako by spadlo z visne. A zaludska sedma obratila
plece.
O dve hodiny pozdeji, kdyz jsem se vracel pesky jako za vozem, jsem ji
zahledl na Rimskem nadvori. Byla jeste s jednou bez dvou za dvacet, ktera ji
radila, aby si nechala zuzit vystrih. Jako by hrach na stenu hazela, futral
na ni koukal jako tele na nova vrata.
|
