Perute
""""""
Jeden z nich byl jiny. Ostatni racci letali v pravidelnych krivkach po
obloze a obcas se snesli k hladine pro svou korist, aby potom zase vyletli
do sve vyse a vyhlizeli dalsi neopatrnou rybu.
Jeden z nich byl jiny. Objevil se vysoko na obloze, mnohem vys, nez
ostatni ptaci a dolu se snasel jen pomalu, jako by snad vahal, ma-li se
pridat k akrobacii ostatnich.
Vsiml si ho okamzite. Ptak klesal mezi ostatni a potom niz, az na
moment zmizel v zaplave paprsku slunecniho kotouce. Tam se zastavil, a po
chvili sebou trhl a stremhlav se zritil k vodni hladine. Byl vetsi, nez
ostatni ptaci. Mnohem vetsi.
Neveril.
Nejdriv stal, bal se pohnout, a jen se dival na skalu, za kterou ptak
zmizel. Pak se k ni rozbehl a opatrne vyhledl pres okraj.
Divala se mu primo do oci a z peruti ji line stekaly slane kapky.
Divala se mu primo do oci svyma cernyma ocima bez panenek, trochu
zvedave, trochu plase, jako srna, ktera vbehla mezi lidska obydli a nevi,
kudy ven.
Divala se mu primo do oci a slunce se odrazelo od tisicu kapek na
bilem, nahem tele.
Neveril.
Obesel skalu a sel k ni. Cekal, ze zmizi jako prelud, ktery uz videl
tolikrat, ze se rozplyne v morske pene, nebo ze odletne zpet tam, odkud
prisla.
Divala se mu primo do oci a drze zustavala na miste, jako vysmech vsem
Darwinum, Newtonum, Nobelum a Archimedum a vsem jejich myslenkam, ktere
mavnutim svych kridel palila v prach.
Byla tak skutecna, ze zdvihl ruku, vsunul ji mezi zuby a prudce stiskl.
Citil, jak mu po rtu steka krupej krve a stale se dival do ebenove cernych
oci a porad se bal, aby nepohnula zarive bilymi kridly a neztratila se
pryc jako dalsi neuveritelne zivy sen.
Udelal prudky pohyb vpred a pokusil se ji chytit za ruku. Temer
nepostrehnutelnym pohybem mu uhnula a sotva znatelnym pohybem rtu
naznacila vykrik.
Jenom stal a dival se.
Dival se, jak mavla kridly, poodletla na breh, tam si sedla a zacala si
zdimat praminky vlasu. A porad si ho prohlizela. Dukladne, opatrne, plase.
Udelal to znovu, vykrocil vpred a naprahl k ni ruku. Jeji pohyby byly
ladne, presne, skoro zvireci, kdyz se rychlou souhrou nohou a kridel
premistila dal od neho a znovu se posadila do melkeho odlivu.
Presel ke brehu a sedl si take. Zacinal chapat.
Dival se. Dival se na dlouhe cerne vlny vlasu, ze kterych stekaly
praminky vody, jako by vedely, ze tam nepatri, a mizely ve vlhkem pisku.
Dival se na tvar, kterou vlny vlasu ramovaly, a pomalu si uvedomoval,
ze tahle tvar by nikdy nemohla patrit cloveku.
Dival se na jemne, bile krivky tela, ktere mu predvadela beze znamky
studu, na perlet jeji kuze, ruz rtu a eben oci.
Opetovala jeho pohledy a mel pocit, ze jeji plachost opadava. Stejne
jako u kocek, ktere se seznamuji s cizim clovekem, se postupne v jejich
ocich objevovala zvedavost a ve spickach peruti prestaval cukat strach.
Stejne rychle, jako predtim prchla, mavla kridly, natahla nohy a
polozila se do vody, aby mu byla bliz. Videla, ze nic nedela, nebrani se,
ani neutoci, jen ceka, nabrala do dlani trochu vody a hodila ji po nem.
Mirila dobre, sprska se mu roztristila o tvar a probudila ho
z letargie. S nevericim usmevem ponoril dlan do vody a take po ni mrstil
vlnu vody. Prelila se ji pres ramena a rozebehla se ji po zadech kolem
peruti. Naklonila hlavu, zasmala se, prekvapive jasnym a zvonivym smichem,
dvakrat se ve vode prevalila a polila ho od hlavy k pate, prudce se zvedla
a ve stremhlavem okridlenem saltu se od neho se smichem vzdalila a
s naklonenou hlavou cekala, co udela.
Vstal take, trochu se zapotacel, a rozbehl se za ni. Utikali po brehu,
clovek a neclovek, hazeli po sobe vodu a zapominali na svet kolem. Virila
kolem neho perutemi, uhybala mu, smala se, kdyz uz ji mel na dotek ruky a
ona mavla kridly a utekla mu z dosahu. Vypadala, jako by jen tancila ve
slunci, a pritom si s nim jen tak mimodek hrala na schovavanou bez pikol a
bez skrysi. Obcas mu pres oblicej preletly konecky ptacich peruti, obcas
mu prsty projel cerny pramen vlasu, jednou ucitil v dlani pevny hrot
hebkeho prsu, ale vzdy se mu vysmekla jako prelud, jako stin mesicniho
svetla, ktery zmizi s kazdym novym vychodem slunce.
Zastavil se a zhluboka vydechoval. Jeste chvili kolem neho tancila,
potom se zastavila a pomalu se k nemu priblizila. Dival se na zem, do
pisku a dychal, pomalu se k nemu priblizila a natahla ruku. Pockal az bude
blizko, potom prudce zvedl hlavu, chytil ji za pazi a pritahl k sobe.
Lehce vykrikla, prejela mu nehty po tvari, ucukl a ona se vyskubla a
vyletla, vysoko, az uz ji znovu videl mezi racky a citil, ze jeho prelud
mizi... posadil se do pisku, ucitil na tvari par kapek sve krve a nechal
je byt, objal si kolena a dival se na oblohu.
Neodletla. Chvili znovu nevedel, ktery ptaku je ona, potom se ale znovu
oddelila a vahave letela zpet.
Neletela k nemu. Udelala nad vodou nekolik krivek jako predehru
k vzdusnemu tanci, na chvilku se zastavila a potom zacala skutecne tancit.
Zatajil dech a chybela mu slova. Chvilemi byla ve vzduchu a virila
kridly ve slunci jako motyl ve svetle svice, chvilemi se snesla dolu a
vypadalo to, jako by tancila valcik na vodni hladine, chvilemi cerila
hladinu konci kridel a na jejim tele se rozbihaly miryady odlesku.
Nedychal a dival se na andela, ktery tu pro neho tancil. Nevedel proc,
nechapal a neptal se.
Neptal se, proc opustila sve druzky a priletla k lidem, kteri uz snad
neverili.
Neptal se proc si vybrala prave jeho a cim si zaslouzil byt svedkem
jejiho tance.
Neptal se, nemohl, jen se dival. V jejich vlasech tancily odlesky more,
v jejich ocich byla svoboda a v jejich pohybech byla laska.
Nahle se v jedne z figur zastavila a stremhlav se zritila k vode.
Z prudkeho letu se do ni ponorila a vecerni slunecni svit za ni zavrel
hladinu. Chtel se zvednout, skocit za ni, najit ji, jeste jednou citit
dotek jeji dlane, ale nemohl, nebyl schopen slova, pohybu, jen sedel a
cekal a nad nim nebe tmavlo a rudlo.
Vynorila se primo pred nim, skoro se lekl, dychala rychle, posadila se
vedle neho a usmivala se. Potom si vsimla skrabancu na jeho tvari, natahla
ruku, pohladila je a sklopila zrak.
Chvili se na ni dival a zacal ji prsty vycesavat z vlasu kapky vody.
Lehce se zatrasla, privrela oci, otocila se a lehce, skoro neznatelne, ho
polibila na rty. V jejich vlasech tancily odlesky more, v jejich ocich
byla svoboda, v jejich pohybech byla laska a v jeji mysli byla nevinnost.
Rudnouci slunce vyryvalo na morske hladine zcerenou brazdu, racci
sletali v sirokych kruzich a hledali sva hnizda ve skalach a clovek a jeho
sen se milovali pod prikryvkou peruti, ktere nepatrily ptaku.
Potom vykrikla.
Nerozumel. Kricela, strachem, bolesti, rozbehla se, vzletla. Ve vlasech
se mu zachytilo nekolik per a on pochopil. Klesl na kolena a zaryl dlane
do pisku. Povedlo se ji vzletnout, vyletela nad hladinu, v silenych
piruetach krouzila vzduchem a z jejich kridel ve viru bezmoci odletaly
tisice per a prikryvaly breh, skaly, hladinu a jeho tvar s maskou bolesti.
Chtel se zvednout ale nemohl, jenom vzlykal a dival se, jak torza kridel,
vlajici v silenem rytmu, ztraceji silu prekonat prokleti, ktere prikovava
lidem nohy k zemi. Potom zaboril oblicej do pisku a jen slysel jeji jek,
slysel ho padat nekam dolu a slysel, jak se stejne jako jeji telo rozbil o
skaly a zritil do more.
Jeho bezmocne slzy nevedomosti se vpijely do pisku a tichy vitr
odnasel pera, potrisnena krupejemi krve a bez hlesu je utapel v mori.
Dva z racku se nahle zastavili, jako by sledovali snih mrtvych peruti,
ktery se snasel k hladine. Byli vetsi, nez ostati ptaci. Mnohem vetsi.
V ostrem oblouku vyleteli vysoko na oblohu, mnohem vys, nez byl
klesajici slunecni kotouc, a tam, kde uz obloha menila barvu v noc,
zmizeli z oci, pryc, daleko od sveta lidi, kde laska zabiji.
5. rijna 1998
_______________________________________________________________________pharook_
"Mesic je dulezitejsi nez Slunce", reklo dite. "Protoze sviti, kdyz je tma."
|
