Bylo to tesne pred tim, nez jsem vystoupil na Kacerove, kam jsem jel dojednat
neco s kamaradem, se kterym jsem se uz delsi dobu nevidel.
Stal jsem a premyslel o vcerejsi noci a o tom, jak dopadla. Nevsimal jsem moc
lidi kolem, nevsiml jsem si ani kdy ta divka pristoupila, mozna jednu
stanici, mozna tam stala dele, nevim.
Stihla, hezka hnedovlaska, stala tam, a najednou lezela.
Byl to jen takovy tichy, tupy uder, jako kdyz se sesype hromadka novin, jako
kdyz poklepete prsty na prazdnou lepenkovou bedynku, nebyt ticha, ktere
najednou zavladlo. Vedle mych vylestenych polobotek proste najednou lezely
v neprirozene poloze male, cerne divci strevicky.
Sakra, jeste to tak. Mam zrovna ja tohle zapotrebi? Proc zrovna tady, u mne?
Tamhleta zenska by ji mohla zvednout, nebo tenhle... Radsi jsem se dival do
stropu. Nerad bych se do neceho zapletl, mam svych starosti dost. Koneckoncu,
treba se zvedne sama.
"Kacerov."
Najednou me nekdo odstrcil, mlady blondak, ktery byl az doted opreny o dvere
a neco si cmaral na kus papiru. Sklonil se k ni a chytil ji pod hlavou. Blbec.
"Je to dobry?" "Ja... ja... asi jsem... omdlela..."
Jeste jsem se ohledl a vystoupil z metra. Byla evidentne nafetovana.
"Ukoncete vystup a nastup, dvere se zaviraji."
A kdo vi, jestli ten blondak, co ji pomahal vstat, taky.
Queen.
|
