...Jen prouzek svetla ozaroval malou mistnost, maly stolecek pokryty
kostkovanou sachovnici a nekolik mlcicich postav okolo, Hracu. Ne vsichni
Hrali, nekteri jen prihlizeli jini cekali na svou sanci, kdy by do Hry vlozili
sve figurky. Byli tu i taci, co Hrali stejnou partii, ale jiz byli vyrazeni a
ted jen cekali jaky bude konec. Nikdo se neopovazi rict ani slovo, jejich
pritomnost byla znat jen z jejich dechu, kyval snurkou kterou se ovladala
zarovka. Stin teto nepatrne snurky vzdy udaval rytmus Hry. Poletoval po
sachovnici sem a tam, nekdy rychle jindy skoro stal, kdyz se dech
prihlizejicich zastavil udivem, nebo ulekem nad reakcemi hrajcich.
Zarovka nevedela nic o pravidlech teto Hry, ani o pravidlech jinych Her,
presto se vzdy rada divala. Videla snad jiz tisice ruznych Her, ruznych Hracu a
prestoze nikdy nepochopila kdo vyhral nebo prohral, jaky byl cil Hry, rada se
divala. Byla totiz sama jednim z Hracu, jedinym, ktery vzdy vydrzel az do
konce. Hrala svou partii a hrala ji dobre.
Tato Hra trvala dlouho a meli jiz skoncit. Bila strana byla obklicena ve
stredu sachovnice, kde dopadalo nejprimejsi svetlo a davalo tak Bile strane
jeste vetsiho lesku a elegance. Bila strana zarila silou a rozhodnosti. A byla
to prave sila Bile Kralovny, co pritahovalo Cernou stranu? Cerny Kral se
blizil, sel neomylne. Svetlo za nim vyvolavalo rady stinu, sel sam, ale nesl
si sebou celou armadu. V teto armade stinu si pripadal silny a stejne tak vsem
ostatnim. Avsak nemohl se priblizit k Bile Kralovne, okolo ktere stale
hlidal Bily Kral. Vez, Vez se dala obejit, ale ...... .
Snurka se pomalu zhoupla na stranu Cerne barvy. Sedel na ni docela malinkaty
pavoucek stesti, cekal az Hra skonci a on si muze u zarovky vyrobit svou
pavucinu, cekal dlouho, ale nijak mu to nevadilo, line se houpal sem a tam a
stejne tak prinasel stesti tomu ci tamtomu Hraci. Vlastne i on byl Hrac, nemel
sice zadnou figurku, ale Hral.
Jeden z Hracu pohledl na zarovku, druhy jeho pohled sledoval. Jeden byl
oslepen, druhy vypustil oblak dymu, ktery obklopil zarovku a vytvoril sero.
Bila strana ztatila svou gracii a Cerny Kral sve stinove vojsko, zustal
sam. Oslepeny vybehl na souboj se svym Bilym Kralem, avsak byl smeten, Cerny
cekal. Oslepenemu pak nezbylo, nez aby jeho Bila Kralovna, pritahovana samotou
Cerneho Krale, opustila vysluni a ukoncila Hru.
Snurka se sunula na druhou stranu, dym se rozplynul. Hra nemela konec. Byl
tu jeste jeden Hrac.. Nejednalo se o duel, do posledni chvile tu byl a vedel
jak Hrat.
Prekvapeni Hraci zvedli jednu jedinou figurku tohoto zahadneho Hrace, aby si
ji lepe prohledli. Teplo zarovky z ni slouplo cast barvy, velice dobre
zpracovana figurka, nenapadna a jen jediny tah a bude mocna, prave byla na
tahu.....
Teprve ted byl konec Hry, mala vymena a bylo to. Zarovka ze sebe mela
radost, Hrala opravdu dobre, Cerny Kral byl s Cernou Kralovnou a vytvareli
kolem sebe "krasne" stiny, ze kterych nelze uniknout. Bila strana zatlacena v
koutech bez sveho drivejsiho lesku a krasy. Avsak na vysluni se Hraje hur nez
ve stinu....
Jeden z Hracu smetl figurky ze stolu, zbylo jich jen pet. Zarovka vedela, ze
ted si bude moct odpocinout. Neci ruka se natahla k provazku a zatahla.
Mistnost se ponorila do tmy a Hraci pomalu odchazeli k jinym stolum, jinym
Hram v jinych mistnostech.
Maly pavoucek se zaradoval, rychle vysplhal k zarovce, avsak sklo jeste
nevychladlo a on zemrel pod naporem zaru jako posledni obet Hry. Jeho mrtvolka
dopadla na sachovnici, kterou opustilo stesti ........
Jen zarovka, spokojena a klidna, cekala na dalsi HRU...
|
