Ihned po revoluci, kdy prestal byt pionyr povinny, prihlasil jsem se ke
skautum. Reknu vam na prvni pohled to bylo to same, a na druhy taky. Pravda
bylo par rozdilu, ale pouze v malickostech. Napriklad nerikali jsme si
soudruhu ale bratre, druzinovy vedouci nebyl predseda ci vudce ale radce a
uniforma ci kroj meli sice stejne casti ale v jine barve. Cervenou a modrou
vystridala khaki zelena a hneda.
Mym nejsilnejsim zazitkem z skautingu je moje prvni vyprava.
To bylo v dobe, kdy jsem byl v oddile asi tak dva ci tri tydny. Na me vyrocni
treti schuzce mi muj radce rekl, ze se vydame stanovat do luna divoke
prirody. Take mi predal propozice a prihlasku. Dale mi rekl co si sebou mam
vzit za obleceni, jidlo a vybaveni abych netrpel hladem a zimou a abych se
mel kde vyspat.
To ovsem netusil, co si pod tim predstavim. Jeho seznam znel: pohodlne a
pevne boty, obleceni dle rocniho obdobi, teple obleceni, spacak, karimatku,
jidlo na tri dny, KPZetku, blok a tuzku a dobrou naladu.
Moje vybaveni dle daneho seznamu vpadalo asi takhle: boty kanady; breznove
obleceni sestavalo z dvou paru teplych ponozek, svetru, rolaku, teplaku,
maskacu (kalhoty a bunda), teple kosile a skautskeho kroje (zatim bez
skautske lilie); elektricky vyhrivany spacak na 220 V; karimatka s
aluminiovou folii; jako jidlo na tri dny jsem mel deset vurtu, dvoukilovy
bochnik chleba, ctyri pastiky, dve ctvrtkilove konzervy veproveho ve vlastni
stave, jednu konzervu chaluparskeho gulase a pul sisky salamu; pro dobrou
naladu jsem sebou vzal kazetak s radiem.
Sestavit seznam potrebnych veci nebyl problem. Problem byl az kdyz jsem se
pokusil toto vsechno naskladat do batohu a to i presto, ze jsem mel pomerne
velkou krosnu. Vzdyt jenom jidlo zabralo polovinu mista a druhou polovinu
zabraly veci na sebe. Nastesti s pomoci ruznych figlu a pridavnych komponent
se mi na konec podarilo to vsechno vzit sebou. Pravdou je, ze cely tento
kolos mel vahu skoro 40 kg a meril 1207045 cm.
Me potize s batohem zacali jiz pri nastupovani do vlaku. Proste jsem neprosel
dvirky. Batoh jsem musel sundat a nest pred sebou coz pri jeho vaze temer
neslo. Do vlaku mi s nim nakonec pomohl radce. Taktez se delo i pri
vystupovani z vlaku. Dalsim problemem bylo kam s nim ve vlaku. Na policku se
nevesel a nemohl byt ani v ulicce, protoze by se okolo nej nedalo chodit.
Dalsi problemy zacaly, kdyz jsem si ho mel dat na zada a ujit s nim onech pet
kilometru k taboristi. Ta cesta me stala minimalne pet centimetru vysky a
energii na pet let. Bylo to, jako bych na zadech stehoval cely dum.
Kdyz jsme dorazili na misto, kde jsme se chystali rozbit tabor, podlomily se
mi nohy a ja dopadl na zem tak az to zadunelo. Po zbezne prohlidce jsem
zjistil, ze nikde neni zasuvka na proud a tudiz nepouziji vymozenosti
elektrickeho spacaku, leda bych mel dva kilometry dlouhy prodluzovak.
Vecer po postaveni stanu jsme si rozdelali ohen. Kdosi navrhl, ze si
zazpivame a tak jsem vytahl kazetak a pustil sveho oblibeneho Michaela
Jacksona. Reakce byla ohromujici. Mel jsem co delat abych je udrzel v
dostatecne vzdalenosti. Chteli mi totiz ten kazetak vzit a prilozit s nim do
ohne. Nakonec jim stacilo, kdyz mi sebrali baterky. Nastesti jsem mel jeste
dvoje zalozni, a tak jsem si vecer ve stanu pustil Michaela na dobrou noc. To
jsem nemel delat. Tentokrat mi sebrali kazetak a pak me pres spacak omotali
lanem, pry at je mi teplo, kdyz tu neni ta elektrika. Co maji skauti proti
Jacksonovi ?
Myslim si, ze ostatni udalosti nasledujicich 48 hodin by vydaly na celou
knihu, a proto se jimi nyni nebudu zabyvat. Byla to vsak moje prvni a
posledni vyprava.
-------------------------------------------------------------------------------
Ja bych se v kocarku vozil,ruzovy sny bych mnel jen,
ja bych se v kocarku vozil,den byla noc a noc den,
Ja bych se v kocarku vozil,hloupe se na lidi smal
Ja bych se v kocarku vozil,jen kdyby nekde tu stal
Chuckie
|
