Stojim na skale, vrustam do ni nohama a me dlane hreji. Stojim a vitr mi
promlouva do duse. Je podzim a meluzina sepota v korunach stromu. Listi se
snasi v zavejich a vitr mi je meta do tvare, hladi po vlasech. Me dlane
hreji - ale hreji jen vzduch. Vitr mi vysousi vlhkost z oci. Stojim na
okraji rozervane zeme a nechavam se laskat vetrem. Odnasi. Odnasi vlhkost
ocim, smutek srdci, odnasi teplo mych dlani, ktere uz nikoho nezahreji.
Odnasi teplo memu zivotu, odnasi radost - i bolest.Odnasi. A ja stojim na
skale a nechavam se laskat vetrem a kapkami deste. Citim pod nohama teplo
lidi, kteri tu stali prede mnou, ze skal naproti slysim ozvenu jejich
dechu. A nechavam se laskat vetrem. Odnasi. Odnasi...
Dlane uz vychladly a vitr odnesl dech mym ustum. Jen stromy tise sumi a
zasypavaji me unavene oci listim. Je podzim a vitr mi odnesl kus duse.
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
|
