Ave
Na jednom kopci, u jedne vesnice, v jednom stanu mi strasne tahlo na hlavu. I
uhnal jsem si zanet stredniho ucha. Po noci pochmurneho skuceni jsem s
Melkorem nasedl na brzky ranni autobus a vzrazil do Liberce do nemocnice, ze
mi tam zachrani zivot.
Pri vstupu do nemocnicniho arealu se Melkor, pri pohledu na ukazatele smeru,
zacal obavat, ze si jej tam nechaji, nebot uvidel smerovku k pszchiatrii.
Zamirili jsme vsak na usni. K nasi radosti pred dvermi cekarny stal jediny
clovek. Kratke zazvoneni vzburcovalo setru ve strednich letech, ktera mela
modro kolem oci a nebyly to monokly. Jeji rec nas prilis nepotesila. Oznamila
nam, ze se ceka na primare, ktery je na vizite a dorazi nejdrive o pul devate.
Nas spolucekatel znechucene odesel. Mne se vsak sestra zeptala co mi je.
Odpovedel jsem po pravde, ze mi tece z ucha a pro demonstraci udelal louzicku
na podlaze. V mem vykladu ji zarazilo pouze tvrzeni, ze jsem zdrojem vodz jiz
od vcerejsiho vecera. Zeptala se proto nechapave proc jsem neprisel uz vcera.
Me tvrzeni, ze jsme pomerne daleko od civilizace a pohled na Melkora v tunice
ji nejspis vzdesil a zabouchla za sebou dvere cekarnz rkouc, at si zkusime
zajit do klastera na polykliniku, ze tady se nam do deviti hodit zadneho
osetreni nedostane. Tak jsme byly o pul osme poprve vyhozeni.
Prosli jsme nemocnicnim arealem a vesli do prvniho patra, kde se nachazelo
dotycnou sestrou doporucene oddeleni. Pry tu maji od sedmi, urcite nas
osetri. Pohled na vyvesku na dverich nam rekl, ze maji od osmi. Jali jsme se
cekat. Po kratsim cekani nas oslovila kolemjdouci pani, co pry ci prejeme.
Odvetil jsem, ze osetreni a byl jsem nemyle zklaman. Ukazala prsten na papir
na dverich a prohlasila, ze ve stredu mne nikdo neosetri, at to zkusim o
patro vys. Tam pry maji od osmi, a urcite nas hned osetri.
Dali jsme na jeji radu. Melkor se sice trochu zdrahal, nebot tato ordinace
sousedila s psychiatrii Mudr. Drtila, ale nakonec jsme sli. Neco po osme se
otevreli dvere ordinace a korpulentni sestra netrpelivym pacientmu oznamila,
ze sice ordinuji, ale pouze pro objednane. To se pritomnz, neobjednanym prilis
nelibilo. I pocali doskutovat. Jeden, nespechajici, se nechal objednat na
dalsi den a odesel. Ostatni dorazeli na sestru tak dlouho, az prohlasila, ze
pokud neprijdou objednani, osetri i nas. Cekali jsme. Nase dosavadni putovani
v nas vzbuzovalo obavu, ze bych mohl byt se svzm uchem poslan snad i na
gyndu, ale odvazne jsme cekali dal. Tehdy jsem si vzpomnel na Basniky, kdy
se primarka pta Safranka:
p: jak byste resil tento pripad, pane doktore?
S: nasadil bych...
p: ale pane doktore, v medicine resime vse nejjednodusi cestou, v nasem
pripade prelozime pacienta na plicni.
Ale nebudme pesimiste, nakonec jsem se do ordinace dostal, obe usi byly
prohlednuty, dostal jsem kapky snad uplne na vsechno a vypochodoval smerem k
lekarne. Na dotaz zeny v lekarne, zda pockam, nez zredi moje kapky jsem
odpovedel, ze uz si tu v nemocnici zvykam. A s plnou rukou prasku a kapek a
zakazanych cinnosti jsem konecne vypochodoval z nemocnice. Bylo pul desate.
ok
|
